sobota 14. února 2015

     Je fajn, když výročí vyjde na sobotu, neboť v sobotu ráno služka pokaždé ukrutně pospíchá za Frostem, a pak jsou i sentimentální záležitosti odsunuty na druhou kolej.
     Naštěstí!
     Mně je totiž úplně fuk, jestli mě odkoupila před dvanácti nebo sto šedesáti roky, tohle mě opravdu nerajcuje. Notabene když mi u toho sahá na MOJE uši, já ucukávám a ona do mě hustí, že si mě koupila úplně celého, že jí patřím od nosu k ocasu a že tudíž i ty uši jsou její a může si na ně sahat, jak ona uzná za vhodné.

     Mám těžký život.

     Valentýnská vycházka se rovněž nekonala, díky sobotě, a služka svou návštěvu shrnula do nejnutnějších činností, takže nám nanosila seno, ne zrovna kdovíjak pečlivě vyházela od krmelce bobky (a že tentokrát jsme si s jejich rozmístěním dali v noci záležet, ne že ne) a že ještě vodu a pak honem na autobus.

     Pro vodu musel Amík, což se mi úplně nelíbilo, protože to znamenalo nechat mě nahoře samotného, a už jen z tohoto důvodu si služka mohla odpustit ty její debilní kecy, že kdybych šel dolů spolu s nimi, trvalo by to dvanáct a půl hodiny a ona by přišla o nervy.

     Jako kdybych já mohl za to, že mi ona sebrala pitomé podkovy až v lednu, a že cesta dolů je kompletně kamenitá, zmrzlá a ještě pokrytá tenkou vrstvu ledu, protože středeční obleva samozřejmě zanechala následky hlavně na příjezdové (tedy spíš příchodové) cestě, klouže to naprosto všude.

     Řvát jsem naštěstí dlouho nemusel, protože služka měla vodu nachystanou ze včerejška, tudíž ji akorát naložila a hned se s Amíkem vrátili nahoru, ale jistě chápete, že i těch dvacet minut na pokročilejší duševní muka bohatě stačí.

     Někdo by s tím konečně měl začít něco dělat.

     Co třeba právník?

     Váš chudáček koníček 

P1000892




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: