pátek 20. února 2015

     Jsem si jist, že počasí existuje převážně proto, aby služku emočně vycucávalo (tento termín služka s oblibou používá, když se na adresu počasí nemůže vyjádřit formou vulgarity).

     V tomhle směru drží prim měsíc únor, protože zatímco na protilehlé straně údolí zuří jasné jaro, včetně pípajících ptáčků, rašících pupenů a bláta, u nás na pastvinách pokračuje zima, takže led, sníh, zima.

     A služka nesnáší led, sníh a zimu, a když se její milost dole u řeky ocitne na hranici jih – sever, v níž přechází do té chladnější verze, bývá z toho dost rozmrzelá (kulantně vyjádřeno).

     Faktem je, že ani my z toho blahem neřičíme, když musíme denně chodit po zledovatělé cestě už třetí týden v kuse, ale co naděláme? Když už rozum nemá počasí, měla by ho mít služka a zajistit nám přísun vody jinak než vlastním pohonem!

     Ani práci pod sedlem k životu akutně nepotřebujeme, ale to jsem myslím už zmiňoval. Ven jsme samozřejmě museli, ale vycházce předcházelo moje obligátní zaklusání na asfaltu, v neméně obligátních třech fázích, kdy jsem se zprvu dětičkám na nějaké klusání zvysoka vykašlal, abych to posléze přehodnotil, když na mě služka poštvala posilu s klacíkem v ručičce, a že prý na mně nic nevidí, ale že trvá ještě na jednom pokusu a tentokrát fakt v klusu, nikoliv v plazichodu na dvě doby.

     A tak jsem jí tedy ZAKLUSAL, no!

     A že prý to věděla a že na tu přední nejdu úplně čistě a že dnes venku klusat nebudu. Vědět tohle dopředu, tak na asfaltu předvedu fázi akutního umírání, abych pod sedlo nemusel už nikdy.

     Klusat venku musel nakonec jen Amík a mě s sebou vzali doby doprovod. A jako koncept tohle vůbec nebylo špatné, rozhodně lepší než trčet sám a opuštěn ve stáji!

     Váš chudáček koníček

P1000926

P1000928




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: