úterý 25. ledna 2011

S počasím jsem to dnes parádně vychytal.
V době, kdy se za mnou chystala dorazit služka, vypuklo tzv. „žení se všichni čerti“, kdy skrz hustý, těžký a mokrý sníh ve větru odhadem 110km/h nešlo ani vidět.

A schválně hádejte, kdo musel pod sedlo! Ona je totiž magor, služka. Že prý perfektní podklad, když je měkko, a že MUSÍ (a to myslela smrtelně vážně) prubnout novou podsedlovku. Takže jsem kvůli dečce, kterou stejně skrz sněhovou vánici nikdo neviděl, byl brutálně vyrván z Hobitína a na rovinu říkám, že jsem fakt nikam nechtěl. Zkoušel jsem smlouvat, co se týče náplně mého dne, a předstíral jsem, že vlastně vůbec neumím z Hobitína vyjít, protože ve vchodu všechno žere Finy, ale nebyl jsem vyslyšen, natož pochopen. Nehledě na fakt, že Finy dnes žralo úplně všechno a všude, nejen ve vchodu (tedy východu, v mém případě) z Hobitína.

Služka ve stáji řešila, jak to zaonačit, abych z vycházky nepřišel mokrý až na kost, kvůli dekování. Už mám totiž opravenou (a vylepšenou!) lehkou deku, což je fajn, protože služka nemusí trnout v obavách o tu půjčenou, a hlavně se jí nechtělo mě pak zavírat ve stáji, abych uschnul. A tak na mě navlíkla fleesovou odpocku s tím, že si občas sáhne, a kdyby to promoklo moc rychle, že honem domů.

Právě tenhle nesmysl mě uchránil od šesté lekce „jdeme do Dvorečku a nechováme se jako debil“, protože služka preventivně zůstala na nejbližší louce, ale ohledně promoknutí to byla fakt zbytečná obava. Ano, mokrý sníh s deštěm padal, ale já měl takovou chuť vyhazovat a utíkat směrem k Amíkovi, že se služce pokusy o přiježďování na velkém kruhu nejednou zvrhly do blíže neidentifikovatelných obrazců, kdy půlka proběhla v „bílá neprodyšná tma“ a půlka v „pomaluuuu.... ššššššššššš.....“, kdy mě druhá fáze bavila podstatně víc než první, což se odráželo i na tempu. Šance fleesu na zmoknutí nulová.

Na pravou ruku jsem občas i chodil obstojně (to jakože pěkně!, protože služka tomu nerozumí), ale s návrhy o vyhazování z kopce jsem neuspěl. Kozlování trubka ani jednou neakceptovala a na levou ruku jsem striktně pracovat odmítal. Tak jako jistě chápete, že soustředit se na kruh v době, kdy máte mokré uši a je životně důležité jimi hystericky třepat, je prakticky nemožné. A když připočítáte služku, která vám každých pět minut svou studenou rukavicí hrabe pod flees, jestli náhodou není promočený, vychází z toho parádní vopruz.

A mokrý jsem pod fleesem nebyl, ani trošku, takže když na mě naběhla s náručí plnou slámy a jala se mě drhnout, jal jsem se ji já pokousat. Tak jako nebylo to poprvé, dneska, protože jsem ji kousl i během sedlání, ale za to si mohla ona sama, protože na mě dala STUDENOU podsedlovku, což já bytostně nesnáším. Hlavně že je vedle stáje kotelna!

Kousla mě samozřejmě taky, byť poněkud jinak, naprosto brutálně mi vyvíchovala plece a krk, zatímco já zuřivě rozkousával prkno před sebou, a pak už to bylo fajn, dostal jsem mrkev, deku na dopocení a kázání o slušném chování.

Celej nakřivo!

A pak šup do Hobitína, za Sárou a Samem. A že prý asi dostanu ještě i bederku, protože stříhat letos budeme brzo. Proč to služka nepřizná rovnou, že sbírá deky? Proč ty krycí manévry o úpravách mé srsti?

Je blbá.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: