neděle 22. února 2015

     Den jak má být. Slunce svítí, sýkorky zpívají, chudáčci koníčci se nerušeně pasou a nikdo po nich nic nechce. Ale aby snad nevznikl mylný dojem, že dnes všechno bylo ideální a prosté jakýchkoli excesů, musím to uvést na pravou míru:

     Služka dorazila odpoledne s Frostem, a ten nesl velmi slibně a zajímavě vypadající zelený pytlík, který bylo zapotřebí neprodleně podrobit důkladnému průzkumu. A instinkt nás neklamal: byla tam mrkev! Bohužel krom tradičního gurmánského prožitku pro mě dnes byla i zdrojem frustrace, a to dokonce hned dvakrát!

     Frost byl zbaběle schován za ohradníkem a zpoza něj nás střídavě zásoboval mrkvemi. No a jak jsem se snažil sežrat každou mrkev co nejrychleji, abych stíhal žracímu tempu borce Amíka a eliminoval tak riziko, že borec obdrží dvě mrkve za sebou a já nic, tak se mi ve dvou případech stalo, že mi kus mrkve vypadl na zem. Frost mi hned signalizoval, že mám nedojedeno a že další příděl nedostanu, dokud nesežeru, co jsem si nadrobil. No prostě skandál! Od čeho tam sakra jako je? To je mu tak zatěžko se ohnout, oranžový kousek pochoutky z bahna vylovit a transportovat zpět k mým bílým pyskům? Poprvé to nakonec udělal, i když u toho měl nějaké impertinentní poznámky, ale když jsem třetinu hned další mrkve poslal opět do bahna, sebral ji a dal ji dožrat borcovi! No chápete to? Neposkytnout mi v minulosti cenné právní služby ohledně dobývání mé mrkvové pohledávky vůči služce, byl bych nucen tuto bezskrupolózní nespravedlnost radikálně řešit!

     Svoji frustraci jsem nakonec ventiloval pokusem o destrukci Amíkova žlabu (samozřejmě až poté, co borec odešel do bezpečné vzdálenosti) a následnou reorganizací trámů v konstrukci přístřešku, který nám služka s velkou pompou nechala před zimou vybudovat, akorát jí doteď nedocvaklo, že bez střechy je nám k ničemu. Jenže místo aby se jí rozsvítilo, počastovala mě sérií velmi důrazných a výrazných warningů. Mám těžký život… A aby toho nebylo málo, ještě nás před Frostem pomluvila, že nám nejede aktuálně načnutý balík. No a co jako? Je to snad náš problém, že to seno sice vypadá hezky, ale chutná jako převařená podešev? Kdo ví, kde ta tráva rostla… Ať si to dožere sama, když je tak chytrá!

     Za moji druhou dnešní frustraci týkající se mrkve, může – kdo jiný – opět služka. Původně měla jít s borcem pro vodu a Frost, vědom si faktu, že mi toto odloučení od mého hnědého vzoru vždycky způsobí monstrózní trauma, ponechal půlku obsahu mrkvového pytlíku takticky stranou, že mi s jeho pomocí ulehčí mé dvacetiminutové truchlení během borcovy nepřítomnosti. Jenomže služka zrádně zkonstatovala, že jsme toho moc nevypili, vody byl dostatek a borec nakonec nikam odejít nemusel. Což bylo na jednu stranu fajn, kdyby… Kdyby tím pádem nedostal půlku z té mrkve, která byla původně určená jenom pro mě!

     Na závěr ale musím spravedlivě poznamenat, že borec si tu mrkev fakt zasloužil. Když mu totiž služka rovnala deku, na něco divného pod ní narazila a po chvíli šátraní vytáhla docela velkou, trnitou větvičku ze šípku. Bůh ví, jak dlouho ji tam měl a přitom se celou dobu tvářil, jako by nic! Čím je borec starší, tím jsou jeho kousky obdivuhodnější a drsnější. Dnes by se u něj klidně mohl inspirovat kupříkladu Chuck Norris!

     Váš chudáček koníček

P1000935 P1000935x2




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: