pondělí 23. února 2015

     Včera jaro, dnes podzim.
     Vskutku divné roční období.

     Borec Amík už je samozřejmě částečně přelínaný, protože Amík má v tomhle směru vždycky navrch, je pilný jako včelka, protože zimní chlup shazuje hned po slunovratu, aby se v březnu mohl chlubit letním kožichem, jako správný borec.

     My, rozvážní koníkové, si v tomhle směru dáváme na čas. A jestli si služka myslí, že mě letos obalamutí tím, že ze mě deku nesundala od prvního dne, kdy se ochladilo k nule, tak to se šeredně plete! Nehodlám cokoliv měnit, nehodlám upravovat svou osvědčenou koncepci a zimní chlupy si nechám tak dlouho, jak já budu chtít, i kdyby to mělo být zase až do července!

     Jsou to moje chlupy. Tečka.

     Koneckonců doteď jsem nepustil ani ň, protože prostě ještě je brzy, takže si tímto vyprošuji jakékoliv narážky na téma „bílé chlupy“, se stížnostmi tohoto charakteru nechť si služka chodí za jejich kočkou!

     Pod sedlo jsme museli a dnes to byla docela psina (koníkovina).Po zaklusání na asfaltu, po kterém služka můj stav vyhodnotila coby „asi to spíš čisté není, než je“, jsem se znovu ocitl v pozici doprovodné jednotky a práci oddřel borec Amíka. Akorát že místo ke koupališti nás služka nasměrovala na bližší louku, že prý v tomhle fuj počasí nikam daleko nepůjdeme, protože foukalo jako na Sibiři a ona na sobě měla jen dvacet tři vrstev oblečení, nikoliv šedesát osm. A když jsme na louku přišli, chtěli jsme oba cválat, jakože já i Amík, akorát že já na sobě měl trapně služku a ta mi nedovolila ani chlupem hnout, zatímco Amíkovi se dařilo hrabat kopytem, couvat a tak různě prudit, aby ho Áďa pustila a nechala utíkat.

     Jenomže to by do toho nesměla služka kecat! A ta mu nic takového nedovolila. Což se nelíbilo ani mně, ani Amíkovi, ale přes služčino odhodlání nejen vlak. A borec si po základním okruhu vykoledoval lonžování, nejdřív s Áďou, aby se otestovalo, jestli si na tohle pan borec vůbec pamatuje, a posléze i s Péťou, která se klusat teprve učí. Pétě se několikrát nevědomky podařila cvalová pobídka, což bylo docela legrační, protože borec Amík pokaždé propadl nadšení, ve kterém byl záhy zbrzděn, a tak jsme z louky odcházeli spíš otráveni než příjemně protáhnutí, protože nám za celou tu hodinu nikdo nic hezkého či konstruktivního nedopřál!

     A jako ta mrkev, které jsme každý dostali jen JEDEN kousek, to byla ultra sprostá zrada. Právník by sem měl jezdit častěji.

     Váš chudáček koníček

P1000946P1000944




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: