úterý 24. února 2015

     Zase botičky, dneska.
     Ach jo, nesnáším je.

     Služka by měla přestat číst, evidentně jí to neprospívá. Anebo ať aspoň neaplikuje, co vyčetla, protože kopytní otlaky a abscesy a tak se přece dají řešit i jinak, než upíráním se k „důležitý je pohyb“. Mohli nás krásně oba dva vzít na vodítku někam na louku a nechat nás běhat, třeba, a ne že se půjdeme projít pod sedlem po městě a k loděnici, jakože jenom po rovině.

     Kde je spravedlnost?

     Ona tedy služka lehce zaklusat chtěla, u koupaliště, aby viděla, jestli napichuji či nikoliv, jenomže na mně seděla málo zkušená Terka, a jelikož borec Amík po zaslechnutí „zkusíme zaklusat“ předvedl unikátní akrobatické číslo, ze zaklusání nic nebylo. Služce se borcův přístup silně nelíbil, a že tohle tedy ne, a celá zpáteční cesta probíhala tak, že jakmile se borec Amík uklidnil, okamžitě nahlas předříkávala „klusat!“ nebo „budeme cválat!“ a takhle ho provokovala až k jízdárně. Chudák z toho byl splavený a jednou se pokusil kopytem prohrabat díru skrz asfalt, ale služka zachovala klid, a že prostě domů jdeme krokem, i kdyby se borec Amík na hlavu stavěl.

     Nuda.

     To stavění na hlavu bych někdy chtěl zažít, rád se učím novým věcem, tak snad někdy příště.

     Váš chudáček koníček

P1000963




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: