sobota 12. února 2011

Tak nejenom chronická zoofobie, ale i autismus!

Jakože jím trpím. A to se tedy budu hádat, že netrpím! Tak přece je úplně normální, že když se kvůli vyškrabování kopyt zvedají nohy v pořadí levá přední, pravá přední, levá zadní, pravá zadní, tak je pro psychiku špatné, když chce služka nepochopitelně hned v úvodu pravou přední, nebo nedejBože jakoukoliv zadní nohu. A to samé nasedání, protože pokud se pravidelně nasedá u vrby, tak NEEXISTUJE nasednout dřív, či dokonce dál, a úplně stejné to je se sesedáním. Prostě když se týden zastavuje a sesedá u kamene, tak to zapíchnu u kamene, a nenechám se metr posunout, protože bych jistojistě umřel bídnou smrtí.

Nebo je snad ještě něco nepochopitelného?

Ano, je. Služka.
Zase šla jezdit!

Akorát že dnes nepršelo, takže žádná bederka, a zamířili jsme do Dvorečku. Tedy já to do poslední chvíle nevěděl, jestli ano či ne, protože služka účelně volí tutéž trasu, aby ji měla nastudovanou pro případ fatální příhody, a když jsme se blížili k areálu, pípl služce mobil. Hlasitě se smála doručené SMS, a než stihla vymačkat odpověď, podařilo se mi analyzovat smrtelné nebezpečí v podobě lamy, kterou jsem sice ještě neviděl, ale která tam prokazatelně někde byla, a odskočil jsem do pole. Služka už na téma „hop-do-pole“ vyrábí vtipy, ale co mám sakra dělat, když jinam utéct nejde?

Na jízdárně zrovna pracovala Acre s Nelou, a protože služka nechtěla rušit, počkali jsme venku, než dopracují. A pak to byla paráda, protože mě obklopil dav fanynek, všechny mě obdivovaly, a když služce došlo, že dnes opravdu nemá význam pokoušet se o přiježďování, zaparkovala mě ve stáji, a to nemělo chybu. Dostal jsem seno, ale nejen to, protože mi naservírovali i mrkev a další dobroty!

Doufám, že si služka vzala příklad.

A klidně bych tam i spal, protože ze stáje se mi fakt nechtělo. Služce také ne, ale hrozilo, že padne tma a ona přijela k Hance na kole, které mělo zadní pneumatiku ne zrovna moc nafouknutou, takže jsme museli ze Dvorečku oba. Služka ještě předvedla, jak se držkou ryje chodbička, k čemuž potřebovala lopatu a své vlastní dvě pořádně zmrzlé nohy, a pak jsme se vypravili zpátky.

Ale žádné teplo. Ve vzduchu je cítit sníh a služka se netajila s názorem, že jedna sněhová vlna zřejmě ještě přijde. A ať prý klidně přijde, podkovy nemám, sníh je v pohodě, prý stačí, když nebude mrznout.

Tak nevím. Pro mě je to prašť jako uhoď. Ale na druhou stranu, nechává mě cválat, a to se mi hodně líbí.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: