pátek 18. února 2011

Mlha jako mlíko, dneska.

A i když bylo to nejvíc sychravé a namrzající a vlhké počasí, které služka upřímně nenávidí, stejně přišla. Chápete logiku jejího počínání? Přece mohla být doma, v teple, v pohodě, bez stresu. Je fakt blbá.

No prostě sedlo a tak. A protože včera bylo neplánované volno a rosničky hlásí mrazy, vzala mě služka na cválání. Aspoň že tak, protože tohle je to jediné, co mě trošku baví. Akorát že dneska jsem musel fakt pomaličku, protože nebylo vidět na krok. A nejvíc vtipná byla viditelnost u Dvorečku, kolem kterého jsme procházeli, protože bylo slyšet, jak Kačka píská na koně a mluvily tam dva hlasy. Služka tudíž usoudila, že je to tak akorát, jít si zacválat, a že až půjdeme zpátky, že se stavíme na kus řeči (v mém případě na kus mrkve či vidličky sena).

Během cválání hodný kluk, asi jen dvakrát jsem uskočil před „čímsi“, co zcela určitě v mlze lovilo Finy, aby je to úplně celé sežralo.

Služčin plán selhal v momentě, kdy zjistila, že ve Dvorečku není ani noha, tedy co se týče dvounohých. K tomu všemu mě ve vchodu k smrti vyděsila klícka na křečky, protože ta číhala na Finy naprosto jasně a tak mi tlouklo srdce, že jsem málem zkolaboval. Dvoreček je fakt extrém: všechno, co se nalézá před stájí, je životu chudáčka koníčka smrtelně nebezpečné, ale naopak ve stáji je ráj, takže by nebylo vůbec od věci, abych se nalézal pouze vevnitř, tedy vždy a jen ve stáji.

Jenže ta byla zrovna zavřená, takže jsme zamířili k Hobitínu, a protože služka je rozený stopař, okamžitě dedukovala, kdo ze Dvorečka a kam šli. A že prý Sergej a Acre, a že je zkusíme najít. Jako bránil jsem se, protože stopa vedla nahoru na louku a přes škarpu plnou starého sněhu, do čehož já hodně nerad šlapu. Ale služka na tom trvala, takže jsem musel, a když jsme stáli nahoře a mně se stresem klepaly nožičky špejličky, z mlhy se vynořili Sergej s Kačkou a Acre s Nelou. Služka použila apačský pozdrav (chybělo už jen „buď zdráv, můj rudý bratře“) a jestli se prý můžeme přidat, jakože k nim.

A tak jsme šli vyprovodit Acre ke Dvorečku a pak mě vyprovázeli Sergej s Kačkou. To se mi líbilo, že nejdu sám, akorát to cválání tam u silnice vůbec nebylo podle mých představ, protože já chtěl utíkat RYCHLE, ne se tam mrcasit na místě, takže jsem služce natruc klusal anebo jsem vyvracel krk, pěkně jí do ruky.

A jako až k Hobitínu se mnou Serža nešel, což bylo trapné. Hodně trapné.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: