pátek 24. února 2011

Sakra, ani mráz ji neudržel doma. Jakože služku. A jestli si trubka myslela, že pražící sluníčko napomůže změknutí terénu, šeredně se spletla, protože došlo k přesně opačnému scénáři! Roztály poslední vrstvičky sněhu, a až bude v noci mrznout, tak půda promrzne pořádně, čímž se mi prodlouží neschopenka.

Ale jako pod sedlo jsem musel, bohužel. A tentokrát se mnou služka zamířila ke Dvorečku, že to aspoň zkusíme, jestli třeba aspoň někde nepůjde zaklusat, ale ani omylem. Nebudu klusat, když je to hrbaté a tvrdé! Ani kdyby mě prosila. A dal jsem to najevo i v momentě, kdy na mě krutě zaútočil krkavec, protože jsem úplně původně chtěl odskočit, jakože hurá domů, všechno žere Finy. Jenomže jak ono to bylo tvrdé, přehodnotil jsem to po pár metrech.

Tak mi služka naslibovala, že jakmile úplně přestanu nosit podkovy a budu celoročně bos, že mi kolem žrací bedny nasype šutry, abych se naučil chodit po hrbolech. Celý nakřivo! A jsem náramně zvědavý, jak mi pak bude léčit abscesy v chodidlech, protože na tyhle akce jsem já rodilý expert.

Döffen mi sežral jabko. Ono to nebylo poprvé, co si služka uvědomila, že si přece druhou půlku někam odložila, ale protože toho nosívala víc, tak se domnívala, že ji vrátila do batohu. A dnes prasklo, že nikoliv, že viník právě hledá myšky ve slámě a tváří se, že on nikdy nic. Ale Hanka závažnost situace pochopila a přinesla mi mrkev.

Aspoň že tak.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: