sobota 26. února 2011

A takhle já si představuji ráj.
Sluníčko, počet služek nula, pohoda a klid. Mrazy sice neustávají, ale to mi kdovíjak žíly netrhá, protože já přelínávat nehodlám, na to ještě moc brzy. Přece se nebudu opičit po hobitech, ze kterých Hanka během deseti minuty vytrhala kýbl husté zimní srsti.

A protože přesně tohle předváděla i včera před služkou, není zřejmě třeba dodávat, že služka chvíli závistivě čučela, a poté ke mně přišla a zkusila udělat to samé, tedy zajet prsty do mé srsti a zkusit něco vytrhnout. Prostě úplně blbá! Nevím, jestli doufala v zázrak z čistého nebe, že jí aspoň jeden chlup vypadne na sklonku února, ale tohle čert vem, protože nejhorší bylo, že mě to ZATAHALO. A já nesnáším, když mě něco (někdo) tahá za chlupy!

Tak jsem jí na oplátku imaginárně zakousl. Ona mi naznačila imaginární zakapání očí a byli jsme si kvit. A doufám, že v příštích deseti letech ji už nikdy nic podobného nenapadne!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: