pátek 4. března 2011

Zima dnes úspěšná nebyla, co se týče odrazení služky od návštěvy mé maličkosti. Navíc jsem si to dneska u služky kapku rozlil, ale za to si může ona sama, protože mi nemá rušit polední klid. Proč přijela tak brzo? Jasně, je pátek, ale i v pátek chudáček koníček odpočívá, kolem oběda.

Nejdřív se mi nelíbila ta věc, kterou držela Týna. Jako já se balónků nebojím, znám je z Hurá Her, které vymýšlí služka, ale aby na mě sahaly, jakože balónky, tak to asi fakt ne. A aby na mě sahala služka, a to STUDENOU dekou, tak to už tuplem! Hanka je hodná, Hanka mi deku pokaždé nahřeje v kotelně, ale služka ne. Služka přinesla novou, v pořadí už sedmou, abych prý měl jednu v záloze pod tu tenkou, protože služka mě chce co nevidět ostříhat. A jak mi deku vepředu upravovala, v euforii, že konečně nějaký výrobce pochopil, JAK má vypadat velikost 135, dával jsem jí já tradičně najevo, jak mě s tím prudí. A protože tentokrát mou nepřehlédnutelnou mimiku velmi důsledně ignorovala, tak jsem jí chytnul ne jenom jako, ale jakože doopravdy. A asi jsem to přepísk, protože ona to cítila i přes tlustou zimní bundu, neméně tlustý svetr a další tři trika.

Vlastně bych měl být rád, že jsem deku na sobě měl, protože jinak by mi nejspíš naskákala jelita, protože jak se mi služku povede vytočit do ruda jednou ročně, právě dnes kýžený den nastal. Ale jako v pohodě. Normálně bych se pokoušel zbourat stáj, ale dneska jsem předstíral, že tam nejsem. Akorát když mě sedlala a sáhla po podbřišníku, který je také STUDENEJ, a já směrem k ní cvakl, hmátla okamžitě po biči a chytl jsem ji bez deky. A hodnej kluk, ihned. Ani když mi upravovala pod podbřišníkem chlupy, abych je neměl v protisměru, jsem se ani nehnul. Jsem totiž chytřejší než ona, pěkně si počkám, až trubka vyměkne, a pokoušu ji znovu.


Cesta do Dvorečku úmorná, protože bylo tvrdo jako kráva. Zaklusali jsme, ale nemělo to smysl, já na tvrdém drobím a to se prý nedá usedět. Ve Dvorečku jsem nejdřív k smrti vyděsil Toscu, takže jsme radši přišli zadem, což se mi líbilo, protože tam nebyl ani jeden pštros, ani jedna lama, a naopak tam bylo hafo dětiček a dospělých, kteří mi cpali mrkve. Dostal jsem tolik mrkví, že by se služka z fleku mohla poučit!

A dostal jsem do hřívy mašli, aby mě našli.

A jelikož se služka zakecala, venku vysvitlo sluníčko a ohřálo terén natolik, že cestou zpátky už klusat šlo. A protože služka bohužel měla čas, tak jsem byl podroben i rychlému cvičení vlnovek, ohýbání a zopakování couvání. A vopruz, protože zrovna poblíž nebyl ani jeden krkavec nebo perlička, které bych se mohl bát.

Tak snad příště, protože má být hezké počasí, budu morální podporu potřebovat.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: