neděle 6. března 2011

A bolí mě, bolí!
Kopyto.
Protože jsem šikovnej kluk, kterému se na žádný masopust nechce!

Když ráno služka Hance psala, co moje chudinky nožičky, respektive kolik jich mám plně funkčních, tak na mě Hanka žalovala, protože jsem ji převálcoval a utekl jsem jí. Bez známky jakékoliv pohybové indispozice.

Ale jak vylezlo sluníčko, tak už bylo vidět, že kopyto je citlivější, a když po obědě dorazila služka a já musel vstát, protože jsem opět měl zrovna odpočívací pauzu, opíral jsem se o špičku kopyta. Tak jako pajdat nepajdám, takže když se ke mně služka blížila, hbitě jsem se jí vyhnul a honem pryč, ale kopyto ok není. Buď otlak, nebo absces, čert ví, ale každopádně přesně načasovaný.

Služka mě nejdřív mučila kleštěmi, což bylo naprosto zbytečné, protože i slepý by viděl, že když se kopyto opírá o špičku, že tam asi jakože fakt problém je. Vyšetření kleštěmi jsem přežil, ale když mi ho zabalovala do zapařováku, málem jsem umřel strachy. Ale největší kino stejně byli hobiti, kteří na mě civěli přes lanko a zábal na kopytě mi viditelně záviděli. Hanka mě pak radši převedla, protože oni by byli schopni se snažit mi ho sebrat, ne-li sežrat!

Musím akci „Masopust ne!“ dotáhnout do zdárného konce, prostě jako vždycky. Zítra to ještě uhraju, abych v úterý nikam nemusel, a ve středu budu plně fit, na vycházku. Jako on i ten masopust bude celý v kroku, ale jistě mě chápete, že se nemusím účastnit každé koniny, kterou si služka vymyslí. Nezávisle na stupni jejího zklamání, protože trubka se samozřejmě těšila. Což není můj problém!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: