pondělí 7. března 2011

Asi jsem to podělal.
Jakože totálně.

Hanka sice pilně referovala, že chodím pěkně, a to během celého dne, bez náznaků indispozic spojených s kopytem. A srandičky se Samem a tak, vždyť to znáte. Jenomže služka, zrádkyně proradná odporná, místo v době polední pauzy, kdy lehávám a vyhřívám se, dorazila pekelně pozdě, jakože až odpoledne. A monitorovala mě! A já bohužel chodil naprosto normálně, což se týkalo i rána, a i když svítilo sluníčko a opíralo se do nás, kopyto mi bohužel neprohřívalo.

Služka mi samozřejmě zkoušela chudinku nožičku kroutit a jinak prudit, a pak mi do kopyta zírala, což strašlivě bolelo. Vyčistila mi ho, jakože tak do čista dočista, že viděla i spóry, a jestli prý někudy neleze absces. A protože jí celá ta situace nejde na rozum, jakože včerejší opírání se o špici, zabalila mi kopyto znovu, tentokrát do višňáku. A že se prý ukáže.

Akorát že jsem to nakonec ukázal já, bohužel. Nejdřív, když mi do toho zlobivého oka tlačila mastičku, protože jsem ji kousl do ramene. Ne moc, ale kousl, načež ze služky vyletělo „Lanškroun, na Tebe!“, a jakmile mi ji ubalila, striktně jsem odmítl trávit svůj volný čas v její debilní násilnické společnosti. Takže honička, během které jsem i na tvrdém a zmrzlém a hrbolatém zapomněl, že mám bebí v kopytě, a když mě ukecala a vyřádila se i na mém druhém oku, podělal jsem to úplně. Ale za to můžou hobiti! Protože oni jak děsně žárlí a všechno mi závidí a nedají mi pokoj, tak mi záviděli, že si moje služka všímá jenom mě, a jakmile zmizela z dosahu, Sam mě okamžitě vyháněl od vchodu Hobitína pryč.

A ode mě asi nebylo úplně chytré se i se zábalem postavit na zadní a udělat na něho bububu a hašteřit se s ním. Protože služka mě viděla, a prohlásila, že chronická paranoia by se asi měla léčit zákonně.

Tak už aby si ji tam odvezli a nařídili jí ambulantní léčbu.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: