sobota 12. března 2011

Stvůra prolhaná dorazila před polednem, bohužel. Ani jsem si kvůli ní nestačil podruhé lehnout, protože se přiřítila v době, kdy jsem měl žrací půlhodinu, takovou tu před poledním klidem, kdy jsem se měl uložit do měkkého sena a vyhřívat na sluníčku. A ne šaškovat pod sedlem!

A opravdu hurá do Dvorečku, jak stvůra včera slibovala. Nejdřív děsně důležitě zmonitorovala moje chudinky nožičky, jestli jsem si během noci něco nevymyslel (bohužel nikoliv), ale aby podrobnému zkoumání podrobila i mé „nadšení“ k práci, to vůbec (je blbá). Sluníčko pálilo, ale naštěstí foukal vítr, takže mi zpočátku horko nebylo. Ale opravdu je to přesně tak, jak služka četla na EQCH: nejvíc potí břicho, takže i když jsem na většině těla ostříhaný, tak přední část plecí a břicho jsem měl po klusání po loukách promočené potem. Služka mě nechala ve Dvorečku oddechnout (resp. vydrbávala s Kačkou), a že tedy ano, že mě nechá skočit ve volnosti. Jenomže mně se opravdu, ale opravdu skákat nechtělo!

Měl jsem plno jiné práce. Předně bedlivě monitorovat, jestli mě nepřijde sežrat kráva, a pak bylo nutné čučet přes ploty na Acre, a nějaké skákání mi fakt bylo ukradené. Služka mě nejdříve opracovala na lonži, že prý krátké osvěžení paměti, a i když jsem jí ukázal, že si zcela všechno pamatuji (jakože reagovat, ale nepředřít se), stejně mi pak nedala pokoj. A že jdeme skákat.

Když mě poprvé navedli do řady, musel jsem prvořadě prozkoumat, jestli z toho jde zdrhnout: nešlo. Takže jsem nabídnutá bidla přelezl v klusu a to poslední jsem ukopnul, ale ani to služku nepřesvědčilo, a zkusila na mě během dalších pokusů vyrukovat s bičem, akorát že hned po prvním máchnutí uletěla půlka provázku, takže jsem opět předvedl tempo „spím“, a co nešlo překročit, do toho jsem drcnul, aby to spadlo a překročit to šlo. Služka zkusila vymyslet snadnou kombinaci, přece jen je jaro a teprve začínáme, ale když jsem se jí veprostřed řady zastavil a po její nápovědě "hop" jsem akorát přizvedl levou přední, smála už se Kačka nahlas, protože bidlo posléze spadlo a já je mohl v klidu a bez známek vzrušení překročit. A protože se zrovna šlo na pravou ruku, tedy směrem ke stáji, zařadil jsem vyšší rychlost a upaloval ke vchodu, načež služka hodně výhrůžně zahulákala "opovaž se to podlízt!", což znamenalo „podlez to hodně rychle, nebo tě smrt nemine“. Podlezl jsem na první pokus a zmizel ve stáji, v naději, že se mi třeba povede před nimi schovat, ale ani bleskové zaparkování do nejvzdálenějšího boxu mi nepomohlo, Kačka mě bohužel odhalila.

Tak jsem musel skákat jakože opravky, a abych to měl konečně za sebou, tak jsem služce předvedl, že tedy ano, ale opravdu jen aby se neřeklo! A dali mi naštěstí pokoj. Nicméně doufám, že dnešek služku od podobně pitomých nápadů definitivně odradil.

Cestou zpátky úplně všude strašilo, ale jak jsem byl zpocený, na břiše, bordel jsem nedělal, prostě hodný kluk. Služka se tradičně bavila lovem (střílí po zvěři bičem, jakmile je na dostřel, a pokaždé se trefí a má z toho děsnou radost), dneska střelila dvě srny, zajíce a něco, co má zvláštní siluetu (jakože dravý pták). Ale aby zastřelila značku nebo traktůrek, abych se já neměl čeho bát, to ne! Vůbec na mě nebere ohledy.

A nejhorší stres přišel ve stáji, protože jak viděla mé zpocené břicho a plece, tasila nůžky a jala se mi vystříhat srst v místech, kde je střihání strojkem nebezpečné, takže předek mezi končetinami a pak místa, kde je podbřišník, protože přesně kvůli těm koušu, jak mě to tahá nebo studí. Jako nekousal jsem, stál jsem jako přikovaný a oko mi lezlo pomalu až ze stáje ven, jak jsem ho intenzivně tlačil, ale ten strach a stres, to bych opravdu nikomu nepřál. Hrůza!

A pak nemám být labilní, když mi trubka provádí takové věci.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: