úterý 22. března 2011

Jaro je tady, služka si sundala punčocháče.
A speciálně kvůli mně si prohodila denní režim, i s rizikem, že pokud spáchá jezdecké harakiri v první půli dne, bude po zbytek dne nepoužitelná, což z hlediska pracovního výkonu není úplně optimální.

Takže přišla dopoledne, v naivní představě, že se vyhneme největšímu teplu, protože cílem bylo, abych nemusel potit. Jenomže to už jsem dávno potil, protože sluníčko fakt pražilo, a naštěstí už jsem byl po první lehací přestávce, stihnul jsem to na chlup přesně.

A do Dvorečku, což se dalo čekat, protože služku vnitřně žralo, jak včera nenašla potřebné množství odvahy ke skákání. Ale já měl stejně největší radost z faktu, že na jízdárně se mnou celou dobu byla Sunny, se kterou Kačka pracovala na ruce. Úplně jiný pocit!

Vyklusání tradičně proběhlo cestou do Dvorečku a bylo velmi veselé, protože z hlediska lesní zvěře byl výsledný poměr 2:0 pro zvířata (srny zalehlé v křoví jsem vydedukoval pouze já a zajíce, který mi vystřelil z pod nohy, ani jeden z nás). Těsně před Dvorečkem jsem vyhlásil poplach kvůli „čemusi“, což služka okamžitě přeřadila do kategorie „ničemu“ a do Dvorečku jsem musel i přes silnou nevoli. Nejhorší bylo, že včera v jednom z výběhů ležela oslice, a protože dneska tam nebyla, měl jsem s tím nepopsatelný duševní problém. Ještěže na jízdárně setrvala Sunny, jinak bych pravděpodobně zkolaboval.

Po opracování na kruhu mě služka nutila chodit přes kavalety. Napoprvé jsem jí dvě ze čtyř ukopnul, jelikož ve výběhu pštrosů lítal pták a strašně křičel, a protože jsem z ptáka nespustil oko, vyfasoval jsem od služky zásah tušírkou, což mé mínění o stupni ohrožení přehodnotilo. A pak jsem dával pozor, i když ono bohatě stačilo zaměřit těsně před kavaletami a poté opět vypnout. A ve finále jakože skoky, kterým se služka stejně nakonec chtěla takticky vyhnout, což jí dohlížející Kačka nedovolila.

A jako sranda, fakt že jo. První pokus, z klusu a přes klusové bidlo, dopadl podivně, prostě jsem se tam nevešel, protože mi nešlo před překážkou přidupnout. Podruhé jsem si to pečlivě spočítal, abych se před bidlem odrazil v natolik dostatečné vzdálenosti, abych tam přidupnutí narval aspoň jakože symbolicky, protože do tohohle si fakt kecat nenechám, načež bylo bidlo zrádně doupraveno na cvalovou vzdálenost.

Ze cvalu samozřejmě lepší, jenomže se najíždělo přes černou nohu, a z toho nejde dělat bordel, takže jsem to akorát šidil, tudíž služka požádala, aby byl z křížku udělaný kolmák, což mě mělo donutit se aspoň relativně věnovat skoku.

Naštěstí už po mně pak chtěla akorát dva pokusy, z nichž jsem poslední provedl korektně, a hurá, volno. Nezbude než doufat, že trubku chuť trénovat minimálně na měsíc přejde.

Horší bylo, že z plánovaného slibu „nechám tě odpočinout a pak půjdeme zacválat“ nakonec nebylo nic, protože se splašily krávy. A vzaly to útokem skrz ohradu, naneštěstí přesně na tu louku, kde se chodí cvalové práce, a netřeba dodávat, že tohle služka vzdala mnohem rychleji, než pokusy o překonání 80cm.

Tak aspoň že cestou domů tři cválání proběhla. Sice krátká, ale lepší něco, než nic, takže jsem u toho bručel, a ona hned žalovala na Vysočinu, že prý už taky chroptím. Je blbá.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: