pátek 25. března 2011

Pořád ještě setrvává jaro, takže jsem musel do Dvorečku, prý dokud je optimální povrch na písku. Ještě pořád není dvorečkovská jízdárna vyschlá úplně, v rozích je hluboko, a pokud by začalo pršet, což má během víkendu, tak už prý služka natrénuje velké prd.

Ona těm nesmyslům s parkurama vážně věří?

Koneckonců jsem se jí to snažil vysvětlit ihned poté, co jsme dorazili k jízdárně: ani ne kvůli faktu, že za bránou na mě číhala oslice, kvůli čemuž bylo nutné pokusit se zdrhnout zpátky do Hobitína, jako spíš kvůli služčině posedlosti „musíme skákat, už konečně, protože takhle už to fakt dál nejde“.

Ale jde. Co třeba se na skákání úplně vyprdnout?

Bohužel služka byla názoru jiného, protože první, co udělala, bylo, že mě sprostě nahnala do té včerejší gymnastické řady, akorát že ve volnosti. Aby prý viděla, jestli mi tyhle rozměry pasují, takže jsem musel dát jasně najevo, že nepasují!

Jako utíkat po jízdárně ve volnosti je švanda, to mě baví. Takže sprinty, ocas nahoře, vyhazování a výsměch o mnoho pomalejší služce. Akorát že když jsem se po jejím navedení vřítil do řady a zjistil jsem, že těch překážek tam je podezřele moc, a že tudíž bude nutné počítat, zpomalil jsem. A protože služka byla vzadu a nebylo nikoho, kdo by mě umravňoval během skákání, zastavil jsem hned před prvním křížkem, že se otočím a vrátím, a budu sprintovat mimo řadu. Jenomže tam stála služka, od které přiletělo „To si děláš humor, ne?“, takže jsem situaci přehodnotil a klidným rozvážným krokem ukopl první bidlo, abych mohl křížek překročit.

Poté jsem stejně zručně ukopl druhý křížek, a aby se neřeklo, že se flákám, jsem se rozešel rychleji. Jenomže tam byl kolmák, před kterým jsem se rozpačitě zastavil, a protože služka udělala krok ke mně, ukopl jsem ho také a honem k poslednímu oxeru. Honem jakože svižnějším krokem, a když jsem dorazil k oxeru, který měl asi 80cm, usilovně jsem zapřemýšlel, co dál, protože to už bylo vysoké i na ukopnutí. Tudíž jsem se otočil, že půjdu zpátky, jenomže tam kromě spousty polovičních křížků byla služka a netvářila se přátelsky (ano, pohled zlé tchýně), takže jsem se čelem vrátil k oxeru, precizně jsem zvedl přední nohu, jako v rámci výcviku vysoké španělské školy, a do bidla jsem ťuknul. Bidlo padlo, takže jsem vstoupil do oxeru, ukopl druhé a odpálil to směrem ke stáji, jakože „hurá, jsem volný!“ Obecenstvo, tiše a napjatě přihlížející, bylo rázem mrtvé smíchy, a protože jsem machr, okamžitě mě vybízeli k zopakování mého excelentního výkonu:“Ještě, ještě jednou!"

Ano, jsem populární, ale jako dřít zbytečně se fakt nebudu. Navíc jsem stejně pak musel pod sedlo, po přestávce, protože služka si umínila, že dneska bez skákání neodjede. Ale jako zadarmo jsem jí to nedal!

Uvolňování bylo veselé, protože za ohradou číhala nejen oslice, ale i poník Toník, což byly elementy, které strategicky žerou Finy, a také borderka Any, která mě neméně strategicky pásla. Služka si pak vyžádala video službu, což bylo fajn, protože jsem na chvíli mohl vypnout a flákat se, ale po natáčení, které Any zakončila stylovým kousnutím mé chudinky zadní nožičky, jsem musel zase makat a že jakože fakt skákat.

Služce pomáhala Kačka, která postavila řadu, jakože křížek, pak 3 cvalové a oxer, 50cm, ale poté, co jsem předvedl 5 cvalových, řekla HM a dala křížek blíž, jakože na míru malému chudáčkovi koníčkovi. Ale z mé strany samozřejmě ten samý efekt, protože já se dobrovolně nepředřu. Služčina následná prosba prosba "dej bidla pryč, to nemá smysl" byla ignorována, prý "zkusím zjistit, jak mu to vychází" a musel jsem najet na bidlo na zemi, jakože cvalová odskokovka. Jenomže na mě s ničím takovým nepřijdou! A tak jsem předvedl mega odraz před bidlem, zacupitání za bidlem, a hop oxer.

Znovu zaznělo „HM... tak ještě jinak. Služce už bylo blbě, ale najeli jsme, a protože tentokrát mi to nevyšlo tuplem, aniž bych to já sabotoval, šlo odskokové bidlo nakonec opravdu úplně pryč. A hurá, protože já počítám nerad, a tak jsem na sólo oxer najel nadšeně, a když jsme ho napodruhé přešli korektně, vyhlásila služka konec práce, že potřebuje anulovat infarkt, který se o ni pokouší.

A zpátky do Hobitína jsem šel krokem, bylo hezky jarně a služka měla dost. Ani u rybníka jsem nedupal, protože jsem si vychutnával vegáček.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: