pondělí 4. dubna 2011

Včera léto, dneska přelom podzimu a zimy. Ve finále vopruz, protože chcalo, a když mě služka zavřela do stáje, byla mi fakt zima. A jak jsem se začal třást, vrstvila na mě deky, jakože jednu, pak druhou, pak třetí, a pak už to bylo dobré. A vtipné bylo, že jak jsem se klepal, zvonily na mně přezky, což služku bavilo úplně nejvíc.

Bohužel mě víchování tak jako tak neminulo, a já to úplně nesnáším, takže jsem služku zkoušel kousnout, a to jsem asi neměl, protože po mně skočila jako slepice po flusu, a vypadalo to, že dřív ona zakousne mě.

Na ven jsem dostal bederku, takže jsem si počkal, až mi ji nafoukne vítr, abych se jí mohl lekat, a v dešti a vichru jsme dorazili do Dvorečku, kde služka chtěla zapřiježďovat, než přijede kovář. Ale mně se přiježďovat nechtělo, protože dnes byl přesně ten den, který žere Finy (a nejen Finy, protože žral i Acre). A když už to vypadalo, že relativně spolupracuji, předvedl nám poník Toník, jak se tryskem podbíhá ohradník, a to byla konečná. Toník cvalem vběhnul do stáje, kde zrovna kovali Tosku, takže se ozvalo cupitání směrem dovnitř, a posléze již i směrem ven ze stáje, takže jsme najednou na jízdárně byli dva. A jako hustý, protože Toník neměl ohlávku, takže služka šla jízdárnu zavřít, aby chudáček poníček neutekl úplně, a jakoukoliv práci mohla z fleku zabalit, protože to nemělo smysl.

Aspoň že cestou do Hobitína mě nechala jít rychleji, takže jsem si i zacválal, když už nic víc.

Kovář byl úplně cizí a trval na tom, že si nohy bude držet on sám, z čehož byla na prášky služka ještě víc než já. A samozřejmě pomlouvali a pomlouvali mou matku i všechny mé sourozence, že prý všichni potomci k ničemu, že trošku dobře vypadala jen ta předposlední polokrevná, kdyby ovšem neměla v kopytě cystu. A že moje matka měla kopyta špalková, měkká a k ničemu, načež služka suše poznamenala, že je dobře, že jsem aspoň něco po matce nezdědil, byť na tři ze čtyř šmajdám.

Plus vrcholná historka, kterak má matka během nasedání jezdce couvala a couvala a couvala, načež nacouvala do vykopaného příkopu, který byl tak hluboký, že v něm nebyla vidět, když do něho spadla. A když se služka zvědavě ptala, jak poté kobylu vytáhli ven, vyprávěl kovář, že se v příkopu rozeběhla, obcválala si stáje, a jakmile dosáhla mělčiny, vyběhla ze škarpy ven.

Nemusím doufám dodávat, že jde zcela jistě o bulvární pomluvy.

Co se týče mě, choval jsem se slušně, a to i když mi kovář zvedal černou zadní. Zkoušel jsem protestovat, i služka se mě zastávala, že s touhle nožičkou mám v hlavě problém, ale kovář byl vytrvalejší, takže jsem defenzivu vzdal. Ale jako příště se na kování lépe připravím, samozřejmě.

Ale jako konec humoru, podkovy o lecčem svědčí.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:
ano:-)
odpovědětodpovědět Gravatar

S kým jste kovali, s Ondrou? :o)

S kým jste kovali, s Ondrou? :o)