úterý 5. dubna 2011

Jedna nula pro mrak. Připojil se k nám poté, co jsme se služkou opustili Hobitín, a vydržel až do Dvorečku, takže služce byla zima, protože sluníčko svítilo všude možně, jenom ne na nás.

Ve Dvorečku panika, protože nikde nebyla oslice, ani stádo nebylo vidět, což bylo ve finále ještě horší, než kdyby bubáci byli. Služka tudíž mohla pokus o vjetí do Dvorečku v sedle automaticky vzdát, nemělo to smysl, a když mě vedla do stáje, převálcoval jsem ji, protože jsem přece ve Dvorečku nikdy v životě nebyl a všeho se tam bojím.

Zapíchli mě do prvního boxu a dostal jsem seno, což bylo fajn, hlavně proto, že služka nelenila a dala mi ho k oknu, takže jsem krásně stíhal žvýkat a zároveň monitorovat, jestli ve pštrosí ohrádce není pštros, a jestli stádo náhodou neběhá, dva kilometry od nás daleko. A běhali! A běhali hodně, takže jsem také běhal, ale pak jsem toho nechal, aby mi trubka okno sprostě nezavřela, protože to bych nejspíš umřel.

Na jízdárnu jsme šli spolu se Sunny, a pak se připojila i Toska. Služka s Kačkou zkoušely dát dohromady zpaměti drezurní úlohu Z1, což bylo opravdu vtipné, protože pokus o cvik „ze středu“ by případnou komisi nadzdvihl ještě před pozdravem. A když jsem zabral hřbetem, zkoušela služka, co podkovy, a její hlášení „super, konečně cítím čtyři nohy místo tří“ bylo opravdu velmi hloupé a urazilo mě.

Ale dlouho mě nemořila, přece jen mám podkovy první den, takže padlo i z víkendu plánované skákání. Domů jsem se zkoušel utrhnout, jakože cváláme, hurá, ale nedovolila mi to, a to i přes fakt, že už mi zadní nohy nešmajdají.

I když malý kousek jsem uhrál, tu předposlední louku jsem si vycválat směl, i když je to jen malý kousek. Aspoň že tak!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: