pátek 8. dubna 2011

Služka nemá pochopení pro seriály, hlavně pro ty s tím dobrým koncem. Co třeba tři dny volna za sebou? Ha?

Bohužel se zázrak nekonal, protože trubka se připlazila kolem poledne. Hodinu jsem musel poslouchat, jak by nejraději šla spát, místo namáhání těla, a tudíž mi opravdu hlava nebere, proč se tak senzačního nápadu nechopila! Byli bychom spokojeni oba, a já možná ještě víc než ona.

Venku vítr, ale opravdu drsný vítr. Prakticky od první vteřiny jsem našlapoval jako v minovém poli, protože nebezpečí číhalo úplně všude, a služce nezbylo, než že až do Dvorečku půjdeme v kroku. Ryze preventivně, protože zrádkyně Hanka mě naprášila, že jsem ve výběhu předváděl psí kusy, jakože sprinty, kozlování a další veselé kousky, protože dva dny nic nedělání se někde projevit musely.

A veselo, během krokovky. První divadlo bylo v režii letadla, které se nade mnou pokoušelo otočit, jakože poletí zpátky, a služka se zájmem sledovala, jak ho pilot při každém pokusu o doleva vyrovnává, protože zrovna letěli proti větru, a nějak se mu manévr nedařil. Já jsem samozřejmě zvuk motoru řešil, protože hlučná letadla také žerou Finy, ale služka byla v klidu, že prý lepší chudáček koníček v režimu OFF pod zadkem, než být teď nahoře v letadle, protože z tohohle už by dávno blila. Ale pilot nakonec naklonil tak akorát a otočil, a bylo po představení.

Druhý letový kousek předvedl pták, se kterým vítr smýkl během sedání, takže místo nahoře na vrbě dravec skončil ve vrbovém proutí, a to způsobem, kdy vypadal jako rogalo po nepovedeném přistání. Služka čekala, jestli se pták pustí a spadne na zem, protože se proutí držel snad i křídlama, ale pták šikovně využil otočení se větru, a s jeho pomocí seskočil a podařilo se mu vzlétnout. A nejvíc byly volavky, které většinou z rybníka startují, abych i já mohl uskočit do lesa, protože ty řešily, jestli má smysl v tomhle počasí něco podnikat. A nakonec nic, z čehož jsem tedy byl zklamaný.

Ve Dvorečku jako vždy psycho, protože služka mě nutila, abych dovnitř vešel s ní v sedle. A tlačila dlouho, a protože na jízdárně pracoval Oliver, tak jsem se tedy ukecat nechal. Pak jsme uvolňovali a služka zkoušela, jestli mi půjde skákat se zvonama na zadních. Skákali jsme malý kolmák, nejdřív z pravé ruky, pak i z levé, ale já měl úplně jiné starosti, protože z okna se dívala Haiwa a na dvou bidlech v gymnastické řadě vlál provázek, což mi může dosvědčit i Oliver, který se toho bál také.

Mučení chudáčka koníčka přerušila Kačka, která naštěstí přijela, a protože opět zůstávám ve Dvorečku přes noc, tak mě se senem, vodou a jádrem přestěhovali do pštrosího výběhu.

Mám hrozný život!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: