úterý 12. dubna 2011

Že trubka uvěřila předpovědi počasí, opravdu není můj problém. Rosničky hlásily dopoledne hnusně a odpoledne ještě hnusněji, takže když začalo pršet a ona neměla na předním kole blatník, nadávala hlasitěji, než foukal vítr. A tedy vítr foukal noblesně, protože i mě to kácelo doprava, když jsme kráčeli do města.

Ze služčiny brzké návštěvy jsem radost neměl, ale jako šel jsem bez řečí. Bederka mi naopak radost udělala, protože jsem se měl čeho lekat, když se nadouvala, a co bylo nejvíc, služka neměla rukavice. Služka hlasitě řvala na vítr, ať táhne někam (nelze publikovat), zatímco já jsem se průběžně lekal bederky a její kapuce, protože i když si ji hystericky natahovala na přilbu, stejně jí padala a dělala divné zvuky.

Do města jsme sestoupili rychle a v údolí tolik nefoukalo, ale teplo nebylo. Služčin plán byl si párkrát přejít parkur ZZVJ, který je postavený na naší jízdárně, a to nejlépe dnes, protože jakmile začne pršet, nebude povrch sjízdný. Zmoknout služka zmokla, ale pracovat se na tom dalo; tedy jak se to vezme, protože na druhé straně silnice byl JEŘÁB, a ten byl důležitější než nějaká služka a její trapné pokusy o uvolňování. A když zrovna nestrašil jeřáb, řešil jsem stáj, a to jestli někde poblíž náhodou nejsou Amík, Béruš a Megy.

Jenomže nebyli. Služka byla prokřehlá nadoraz a chtělo se jí akutně čurat, jenomže já bych na ni rozhodně nečekal, kdyby si odskočila, a od stáje s sebou neměla klíče. Provedla pár pokusů zaklusat, ale hřbetem jsem jí nezabral ani omylem, a to i přes fakt, že za námi byly čtyři kilometry chůze na otěži. Levá nebo pravá strana, nezájem, a stejně vyhořel i pokus o uvolněný cval. Snaha o uvolnění pomocí kruhu nedopadla o nic lépe, ale zahřátý jsem byl, takže mě navedla na první skok, a jelikož jsem před ním excelentně přidupnul (jeřáb byl důležitější), s pokračováním váhala. Klusový křížek také nic moc, protože bidla před a za ním zavál vítr, a když vichřice pár vteřin na to sejmula obě bidla v oxeru a jedno v kolmáku, prohlásila služka, že na tohle se může vy*rat. Navedla mě do distance, kterou jsem přešel pěkně (byla směrem od jeřábu pryč), a protože před oxerem směrem k jeřábu jsem zase dupnul, vykašlala se na to.

Hloupé bylo, že místo do výběhu jsem pak musel zpátky do Hobitína. A to lesem, jakože zaklusat, a když jsem se v oračce pole pokoušel vzít čáru, nedovolila mi to. Je blbá, mohla být v Hobitíně o dvacet minut rychleji.

Ale zase bylo odpracováno brzy, takže jsem pak směl do sadu, spolu s hobity. A jak už to bývá, vysvitlo sluníčko a služka už ani neměla sílu nadávat, jak byla zmrzlá. Kyš, kyš, kyš!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: