pátek 15. dubna 2011

Včera jsem prodělal nejstrašnější zážitek, co se týče stupně děsivosti a hrůzostrašnosti. Nejen že mi šlo o život, ale stálo mě to i zdraví!

Služka se mé ptačí fobii posmívá, protože je blbá, ale po včerejšku vím, že na fobii mám nárok a že je odůvodněná. Protože ptáci opravdu ubližují Finům! Kromě ptáků útočících z rybníka (volavky a kachny), kteří mi způsobují adrenalinové šoky denně, jsou velmi nebezpeční i krkavci (i když to jsou asi spíš havrani, jak usoudila služka poté, co nás k sobě nechali přijít opravdu blízko). Ale úplně, jakože nejvíc úplně nejstrašidelnější jsou perličky!

Ale i perličky mají několik fází nebezpečnosti a ten nejhorší nastal včera, protože z louky, na které se většinou zdržují, popošly blíž, takže byly od mé noční zahrady ani ne sto metrů. A v momentě, kdy z nich vyletěl takový ten zvuk, který jasně signalizoval blížící se útok na chudáčky koníčky, jsem logicky zpanikařil a okamžitě vyhlásil poplach, interpretovaný pokusem zachránit si holý život útěkem. Jako plán skvělý, ale strom stojící v cestě nejenže neuhnul, ale naopak se mi tvrdě postavil, a služčina naprosto nejapná poznámka „tak třeba se mu rozsvítilo“ je scestná a irelevantní!

Protože služka mě ani trošku nelituje (natož abych se od ní dočkal pochopení). Zatímco Hanka málem zkolabovala, když se šla podívat, co to na tom stromě je, a ony tam cáry srsti z mé hlavy, tak služka dostala záchvat smíchu, když mě a mou sedřenou hlavu uviděla. Že prý výborně, že přesně tohle před závody potřebovala, protože ve spojení se střihem to vypadá, že mě fakt brutálně týrá.

A nejen že se mi smála, ale všude mě ukazuje, aby se mi smáli všichni. Je fakt blbá.


Kdybych z toho aspoň vyfasoval neschopenku! Jenomže to se mi nepoštěstilo, protože dva dny volna jsou prý až moc, a musel jsem pod sedlo. Služka šla preventivně první kilometr po svých, aby se přesvědčila, do jaké míry mi dvoudenní flákání vlezlo na mozek, a když jsem poté na obzoru zmerčil Sunny a Karla, což jsem převedl do hysterického caplování, měla služka na výběr dvě možnosti. Buď vytahané ruce a vytřesené vnitřnosti, protože jsem caploval lépe než dostihák v plné formě, anebo stát, civět a klepat se, z čehož služka zvolila možnost dvě.

A tak jsme stáli, jako němé sousoší, doplňované služčiným „hoooodnej“, čímž samozřejmě uklidňovala sebe.

A musela se uklidňovat celou cestu a hodně se rozmýšlela, jestli se Sunny a Kačkou, a Kájou a Verčou budeme pokračovat dál, jakože někde i zacválat. A paráda, vyměkla! A bylo to hodně fajn, byl jsem blažený, že po dlouhé době nejsem v terénu trapně sám, a ani stádo krav, které se vylouplo nahoře na louce a obklíčilo nás, mi nevadilo, protože jsem hodný chudáček koníček.

A byl jsem hodný až do konce vycházky. Prostě šikovný kluk!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: