pátek 22. dubna 2011

Návrat. Jakože za Amíkem, Béruš a Megy. A naprosto nerozvážně jsem udělal služce radost, když jsem ji po krásných třech dnech nic nedělání uviděl, protože jsem se vykašlal na trávu a šel jsem jí naproti. Přitom vím, že přesně tohle dělat nemám!

Navíc u sebe nic neměla. Sice se mi omluvila, ale na to jí dlabu, a už jí nikdy naproti nepůjdu. Ale jako šel jsem s ní, dokonce jsem šel napřed a čekal jsem u vchodu, což ji naprosto paralyzovalo. Jestli prý nejsem nemocnej, nebo tak něco.

A zatímco jsem tahal seno, ve stáji, tak mi balila věci. V porovnání s jejím listopadovým odhodláním, že u Hanky nebude shromažďovat moje věci, to nemohlo dopadnout jinak, než že půlka Hančina auta byly moje věci, ale na druhou stranu, u Klárky jsme toho mívali ještě víc, tam se muselo pro věci jet nadvakrát.

Domů, jakože za Amíkem, jsme šli krokem, protože jsme měli hafo času. Počasí se předvedlo, jakože teplo a sluníčko a pohoda, a já jsem hledal objekty, před kterými by se dalo přidupnout (jakože bubák), což služka komentovala asi třemi neslušnými větami na téma, co všechno jsem. Ale jako v klidu, neřešila to, akorát když jsem dupnul na silnici a předjíždělo nás auto, tak už jsem vynadáno dostal.

Přes město pohoda, protože tam se dalo poskakovat kvůli stínům, a když jsme se docourali k jízdárně a já uviděl Amíka a Béruš, zrychlil jsem a hrnul jsem se k nim jako tank. Vtipné bylo, že oni si mě nevšimli, takže když jsem zabrzdil o lanka (hranice jízdárny), stál jsem tam jako trubka a nikdo nic. Až pak Amík se mě lekl a Radka málem spadla, takže mě konečně pustili dovnitř a nechali nás, ať si čichneme.

A dobré, na rozdíl od masopustu na mě nikdo neútočil.

Služka mě nechala rozkoukat a pak že budeme přiježďovat s nimi. Tedy ne, že bych se bránil, dokonce jsem pracoval i hřbetem, což na tomhle území málokdy dělám, ale když pak trenérka postavila křížek a před i za něj narafičila bidlo, nechal jsem v hlubším místě černou zadní nohu a to nebylo dobře, protože jak jsem zakopnul, už jsem se snažil vždy doskakovat na bílou. A když jsem to stejně udělal podruhé, vyfasoval jsem volno, což nemělo chybu, protože ostatní museli makat dál.

Služka pak zkoumala, jestli to není tou prodlouženou podkovou, protože kopyto za tři týdny povyrostlo a úhel se mění, a že by prý vůbec nebylo od věci zavolat kováře a buď úplně překovat, nebo ten oblouk zkrátit na normální délku.

Akorát po ježdění se služka zachovala naprosto odporně, protože ohrada u bažantnice ještě není hotová, což mělo za následek fakt, že já musel zůstat ve stáji. Služka si netroufla mě vypustit s ostatními, aby nenastaly zběsilé honičky, což by mohla odpískat nejen moje delší podkova, ale i celá noha. Budiž, tohle se dá pochopit, ale co moje stresy?

Co moje narušená psychika?
Proč mi aspoň někoho ve stáji nenechali?

A tak jsem řval a řval a tohle dám služce zítra vyžrat. A jestli si trubka myslí, že vyžeru, tak to tedy nevyžeru ani omylem!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: