pondělí 25. dubna 2011

Slizka služka mě ráno vyrvala z kolektivu a násilně odvlekla do stáje. Ano, bránil jsem se, ale marně, byla velmi neoblomná a bohužel i důsledná. A i když jsem se vlekl jako šnek, nic mě nezachránilo a ven jsem musel.

A nedal jsem kůži lacino!
A všechno cestou žralo Finy. Jakože úplně všechno. Protože cesta k výběhu nad stájí je nějaká nová, upravená a vysypaná, a to jsem fakt nerozdýchal, takže co metr, to přidupnutí, panika a strach o holý život. Služka mě musela kvůli každému jinak položenému šutru otáčet, protože jsem podléhal nutkání se co nejrychleji vrátit do bezpečí stáje, a zhruba po patnácti minutách, kdy jsem uskakoval i před větrem, mě měla plné zuby. A v rámci jednoho pokusu „honem zpátky!“ mi ji vyšila a to jsem tedy málem umřel, to bylo opravdu drsné a kruté.

Nejhorší byla kupka starého slámového balíku nahoře na pastvině, protože než jsem byl schopen kolem ní projít, ztratili jsme deset minut čistého času a služce vyrašily další šedivé vlasy. A o srnách a zajících a bažantech nemluvě, ti číhali úplně všude, a služka nadávala, protože takhle neměla šanci zjistit, co moje černá zadní noha, jestli šlape normálně nebo ne.

A tak jsme šli krokem, až do Dvorečku. Před Dvorečkem jsem automaticky zamířil k Hobitínu, což nevyšlo, a pak nastal služčin ďábelský plán, spočívající v pokusu donutit mě sežrat úplně celou krmnou dávku, sestavenou krmivářem na míru, a to ve třech porcích.

Jestli si služka myslí, že je chytrá, nebo co... Že mě tohle dojme, když mě budou monitorovat... Nemusím snad doufám dodávat, že jsem to nesežral. Protože já to takhle nechci. Když už je tam hnusná vojtěška, proč tam jsou i řízky? A proč je řízků tolik? A proč nejsou řízky melasované, když už musí být?

Nežeru a nežeru a nežeru. Na vypreparování ovsa z řízků jsem měl času hafo, to se mi povedlo bravurně, i pár vojtěškových granulí jsem pozřel, protože byly promíchané lněným semínkem, ale řízky ať si sežere služka. Jako sorry, ale chtít po mně, abych do sebe dostal objem téměř desetikilového kýble, to fakt ani omylem. I kdyby ho rozdělili do deseti porcí!

Přitom krmná dávka sestavená z jablek a banánů by mi naprosto vyhovovala. Někdo by měl krmiváře patřičně poučit, JAK se to dělá.

Služka mě pak chtěla otestovat, jak bude moje černá noha chodit v písku, ale jízdárna tak strašně prášila, že ježdění bylo odveleno na louku, a na trávě zase nechtěla šaškovat služka.

A domů jsme šli po asfaltu, pěkně krokem, protože si trubka myslela, že na mé černé chudince nožičce něco uvidí, a samozřejmě neviděla nic, protože po tvrdém se mi chodí naprosto nádherně. A to jsem kráčel za ní, protože blbka se špatně oblíkla a byla jí zima, takže jsme do stáje šli hodinu a pěkně oklikou.

A ve stáji jsem na důkaz protestu nesežral vůbec nic. Já se zlomit nenechám!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: