úterý 26. dubna 2011

Mám neschopenku, heč!

Dneska mě podrobili testu na asfaltu. Kulhat nekulhám, o kulhání jako takové nejde, a trenérka nebyla schopná specifikovat, jak přesně můj ne zrovna tradiční došlap popsat. Až když služka předhodila „šmajdá“, tak že prý ano, že to je přesně vono. V kroku mám chody ok, ale v klusu, v tom hodně pomalém, už tou dlouhou podkovou šoupu, a že podkova už funkci plnit přestala, na odrostlejším kopytě, a že se musí zavolat kovář, aby buď podkovu upravil, nebo nás kompletně přezul.

A protože kovář dopředu objednaný není, čeká mě jistojistě dlouhé a neméně úžasné volno. Služka sice koketovala s naprosto stupidním nápadem mi dlouhou podkovu sundat a nahradit ji klasickou pantoflicí, než kovář dorazí, protože listopadové podkovy má schované v bedně a díky mokrému počasí nejsou sjeté, ale s dovolením bych opravdu byl radši, kdyby se tohoto úkolu chopil profesionál, protože tomu přibití nebude trvat 3 hodiny.

Takže já volno, heč. Dřímal jsem na jízdárně a nechal jsem se od služky drbat. Jako já drbání nesnáším, stejně jako všechno hmatání a hrabání na mě, ale ona mi vyškrabávala zimní srst a to bylo hodně příjemné, protože k tomu nepoužívala trapné kovové hřbílko či neméně trapný drsný rýžák.

A zbytek kolektivu musel přiježďovat a skákat, tentokrát klusový křížek s gymnastikou, na což se dívalo velmi příjemně nejen mě, ale i služce, která slíbila, že letos skákat doma opravdu bude, a to pravidelně.

Vlastně by mi měla poděkovat, že díky mě teď nemusí. Co třeba banán? Nebo dva?

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: