středa 1. července až pátek 31. července 2015

WP_20150721_025_up

     Tak mě znásilnili a na ty závody fakt přivezli.
     Jakože na drezurní, protože kdyby šlo o skoky, znásilnit bych se vcelku i nechal, protože skákání je aspoň zábavné, svým způsobem.

     Skákat jsem sice začal už v červnu, pozvolna, většinou takové ty hloupé gymnastické řady (trapné domlouvání, že řady se staví kvůli Anetce, mě fakt nedojímalo – nezájem), ale i tak se nejvíc drezurovalo, a to tak že až moc, na můj vkus. A zatímco vloni perfekcionisticky vypilovaný odboj služku v pravidelných intervalech od drezury odrazoval, letos v tomhle směru smůla. Jezdila Anetka a ta si nedovolí odejít v slzách z jízdárny, s umanutým „už nikdy více“, protože je ještě malá a nechápe, co to znamená mrhat časem, i jaký celý tenhle nesmysl může mít duševní dopad na osobnost.

     Prostě děs a hrůza.

     Z prvních letošních závodů jsem sice přivezl mašli, ale rozhodně ne s nadšením, zapálením a elánem, protože tyhle záležitosti se drezury rozhodně netýkají. Anetce jsem dal velmi jasně najevo, co si o celé té věci myslím, a tak když si s pýchou přinesla svůj první drezurní protokol, 99% textu se skládalo z poznámek „nad otěží – bez přilnutí“; ale za to tak trošku může služka. Protože to ona řekla Anetce, že než abych se s ní pral a předvedl rozhodčím excelentního jelena hledícího k nebi, tak že bude lepší otěž zahodit a řídit hlavně sedem, že hůř už to stejně vypadat nemůže.

     Nechci se opakovat, ale proč se vlastně touhle pitomou disciplínou zabýváme? Nebo proč si na tuhle šaškárnu nekoupí jiného chudáčka koníčka?
I když vlastně radši ne. Ještě by ho uplácela větším množstvím mrkve než mě, a to bych opravdu nerad. Bohatě stačí, jak na ni hází to svoje jedno oko borec Amík, když jde o mrkev.

WP_20150723_005

     V druhé polovině měsíce služce přeskočilo, a že na další drezury už vyrazí ona sama, poměřit síly s Kibickou. Vsadily se o pivo a vyhrát měla ta, která přinese horší protokol. Smysl takové sázky nechápu, což je jejich problém, ale hlava mi nebere, proč bylo tak strašně nutné trénovat, když vlastně služka nechtěla nad Kibickou vyhrát! Notabene když na naší zdevastované jízdárně velký 60*20 obdélník služka nevytyčí, i kdyby se na hlavu postavila, tedy pokud v něm chce jezdit. Ona většina naší jízdárny je už vyprahlá poušť plná kamení anebo stoka (záleží, jestli je zrovna období sucha anebo dešťů).

     Počasí vůbec perlilo. Začátkem měsíce vyplivlo pár masivních bouřek, i když ty byly logické, protože ve Varech se konal mezinárodní filmový festival a v jeho případě už je pořádná průtrž nutná, aby proběhlo tradiční vyplavení stanového městečka, a ochlazení posléze vystřídala parna, která v dětech bohužel evokovala nutkání nás plavit. Služka, která stejně jako já vodu úplně nemusí, vyzkoušela se z toho různými fintami vykrucovat, ale nakonec vyměkla a pár veselých vodních akcí proběhlo. A nebylo to úplně špatné, v pětatřiceti ve stínu, protože když už do ledové řeky vleze její milost služka, něco to fakt znamená.

     Ještě kdyby koupací akce byly formovány coby náhrada práce pod sedlem, protože pak bych proti nim vůbec nic neměl, ale tento návrh bohužel nebyl vznesen.

     Poslední červencový víkend jsme strávili na Dětském dni, kde jsme byli jednoznačně největší atrakcí, stály se na nás nejdelší fronty. A bizardního pana Čápa z divadelního spolku (viz červená šipka), jehož výška mu umožňovala nás v klidu překročit, se nakonec k smrti vyděsila jen služka, a docela to trvalo, než byla ochotná si připustit, že tohle Finy a Amíky nežere (na rozdíl od žabiček podél cest).

 WP_20150725_002WP_20150725_005 

     Nicméně největšího dárku jsem se dočkal posledního července, kdy bezprostředně po skončení práce na jízdárně služka prohlásila, že tohle by fakt byly vyhozené peníze a že ze sázky odstupuje.

     Takže nikam nejedu.
     Stvořitel existuje!

     Váš chudáček koníček

WP_20150708_004




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: