pátek 4. září 2015

     Dva nula pro chudáčka koníčka!
     Koneckonců už bylo načase, už se mi pomalu snižoval rank.
     Ale pěkně popořádku.

     Předně fakt, že na jízdárnu jsem musel sám a opuštěn. A jistě chápete, že taková situace je pro chudáčka koníčka prekérní a psychicky neunesitelná! Jízdárna je hnusná sama o sobě a bez blízké přítomnosti borce Amíka (jediného mého Světla na tomto světě), co si tam počít?

     Aby to chudáček koníček vůbec přežil?

WP_20150904_002

     Takže se mi nikdo nemůže divit, že jsem během skokové lekce pojal podezření, že se na mě něco naprosto zákeřného chystá, že to něco zcela jistě číhá mezi překážkami a že to určitě žere bílým koníkům nožičky. A tak jsem preventivně vyhazoval, vždy v momentech akutního ohrožení života, a jelikož Aneta první dávku kozlování useděla, usoudil jsem, že je ohledně situace obeznámena.

     A i proto nechápu, proč po mé druhé sérii vyhazování ze sedla vystoupila. Jaký to má vlastně smysl opouštět sedlo v situaci, kdy je okolo nebezpečno?

     Koneckonců i sama služka během série kozelců na Anetku pokřikovala „drž se! Drž se!“, a když Aneta přistála v pilinách a já se konečně mohl natáhnout k tomu kousku jetele, který na mě stejně intenzivně volal „Ukousni mě! Ukousni mě!“, vyletělo z Anetky „už se nedržím“ a bylo po estrádě.

     A vinu svalovali na koho?

     Hádejte dvakrát. A kdo tipuje bílého koníka, vyhrává, protože bílej koník má těžký, těžký, těžký život.

     Hlavně že mi trubka minule chtěla promlouvat do duše, co se týče tempa a pracovního zapálení. Ví ona vůbec, co vlastně sama chce?

     Váš chudáček koníček

WP_20150904_006




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: