pondělí 7. září 2015

     Čas jablek nadešel.

     Čas jablek mám rád, ale nemusím asi podotýkat, že nic není černobílé. Třeba jabloň u nás na pastvině, která je trapně obepnuta ohradníkem, abychom se na chudinky větve, nadměrně zatížené extrémním množstvím jablíček, směli jen dívat.

     Vážně není služce toho stromu líto? Měla by aspoň třikrát denně jít a trošku mu ulevit, a aby nedocházelo ke znehodnocení plodů, tak jablíčka hned posílat k nám. Anebo čtyřikrát denně! Protože jenom večer je fakt málo, nemluvě o skutečnosti, že když nám dvounozí házejí jablka večer, tak nám zároveň minimálně dvě sežerou, protože po ježdění mají hlad.

     Což je sprosté.

     A kazit jablka štrúdlem, to je teprve bezohlednost!

     Kromě toho s námi pěkně vyšplouchlo počasí. Sice zapršálo, a to jakože dost silně, ale ve tři odpoledne jako když utne, což je přesně ta doba, kdy služka opouští svou kancelář a vyráží na nás spáchat nějaký ze svých morbidních scénářů. Třeba jízdárnu, že ano, a to dokonce natolik trapně, že dnes skákal jenom Amík. Faktem je, že si punc největšího borce ve vesmíru udržel, protože služka Anetce znovu postavila parkur (v rámci možností naší jinak nesjízdné jízdárny) a taková ta zákeřná překážka vzadu u silnice jasně žere koníky, nezávisle na jejich barvě. Ale stejně jako mně mu nakonec nezbyla jiná možnost než kapitulovat, protože jinak bychom na té jízdárně trčeli až do skonání světa.

     Musíme si ten odboj naplánovat skutečně pořádně, protože tohle služčino nadšení nevěstí nic dobrého. Že se skákalo i o prázdninách, to jako budiž, když měly děti volno. Ale teď? Když se rychlými kroky blíží paní zima?

     Váš chudáček koníček

WP_20150907_003xWP_20150907_004x




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: