úterý 8. září 2015

     Letecký den s Květy, část třetí.
     Akorát že ne tak úplně, protože co čert nechtěl, Anetka dnes nespadla. A přitom našlápnuto k tomu měla!

     Ale jinak to bylo docela vtipné, protože bezprostředně po mé sérii veselých kozelců ze služky vyletělo poměrně hlasité „ale už tě mám dost! Nes*r mě, ti říkám, tohle dělat nebudeš, nebo si mě nepřej!“- což k smrti vyděsilo Anetku, která jediná nepochopila, že to není směrované jí.

     A tak jsem dělal, že já nic, že já hodný chudáček koníček, protože přesně takhle to přece bylo a vždycky je. Koneckonců já se v té šlamastice ocitl zcela nevinně, protože já jsem rozhodně během přesunu z pastviny do stáje nemával cedulí „chci pod sedlo! Chci pod sedlo!“

     Ale hodina na jízdárně veselá, o tom žádná. Služka nám sice siestu neustále kazila, třeba naprosto trapnou změnou, kdy se z počátečního uvolňování „na osmičce“ (jakože kruhy měnit) zůstalo na jednom kruhu, a to aniž by se začalo cválat. Což se nám nelíbilo, protože my jsme sakra zvyklí na to, že když se zůstane na jednom kruhu, tak se bude cválat, a pokaždé když služka hlasitě zavelela „a v X přechod“, tak borec Amík aktivně vyrazil vpřed, aniž by si doposlechl, jaký to vlastně přechod bude následovat, a tento naprosto trapný koncept se nám vůbec, ale vůbec nelíbil.

     To je jako když žerete hnusné řepné řízky v naději, že dole pod nimi bude müsli, a ono prd.
     A ještě se vám smějí!

     Naštěstí má služka výbornou tchyni, která nám po rychlém a spolehlivém kurýrovi poslala další tašku jablek. Svět byl alespoň na pár minut krásnějším.

     Váš chudáček koníček

WP_20150908_002x 8.9. 01 WP_20150908_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: