úterý 3. května 2011

Mrcha! Hnusná!
Nemá smysl se snažit dvounožcům vyhovět, takže končím. Všechno, ale opravdu úplně všechno jsem vyžral, poctivě a pečlivě, i kolem žlabu jsem vše vysál a vylízal, jen aby čúza viděla snahu. A dočkal jsem nějakého uznání? Vůbec!

Zaprvé přišla pozdě, a jako fakt mě nezajímá, že hodinu klusala s kýblem za Béruš, s přemlouváním, aby dožral snídani. Kolegové jsou totiž nechutní zrádci! Proč vlastně vyhlásili honičkový den? Jakože aby se zrovna dneska služka v dešti a sněhu mohla proběhnout trávou do kopce – z kopce, zatímco já chudáček koníček ve stáji čekal na boží smilování. A i když místo toho přišla jenom služka, stejně mi radost byla k ničemu, protože mě za ostatními nevzala.

Jako pravdou je, že vyměkla, protože mi nasypala snídani, vyházela bobky a že prý jde domů uschnout, ale řval jsem tak hystericky, že se vrátila a dělala mi společnost. Jako fajn, hodinu jsem nebyl sám chudáček koníček opuštěnej, protože mi došla srpem... sem by se hodilo výstižné sloveso, kdyby ovšem existovalo, protože ten srp i po nabroušení opravdu nežnul... prostě vyrobit kolečko trávy, což bylo milé, i když už by se mohla naučit, že půlku z toho nežeru. Samozřejmě jsem to hned začal třídit na nežeru – možná potom – žeru/trousím na zem, a jako bonus jsem dostal půl kýble řepných řízků (naštěstí bez hnusné vojtěšky), ale to nic nemělo na faktu, že já chtěl za ostatními ven, nezávisle na uplácení žrádlem.

Nebo proč mi někoho nepřivedla? Jsou to zrádci. Kdyby se aspoň jeden z nich klepal, v dešti, vichru a sněhu, služka by mi ho určitě přivedla a hned by se mi lépe existovalo.

Takže návštěva až odpoledne, a přestože dorazili pouze dva dvounozí, nikoho mi ve stáji nenechali, protože s sebou vzali Béruš navolno. Pěkně sprostá nespravedlnost. Takhle mě mučit! A přitom jsem tolik doufal, že po večeři také vyfasuji ohlávku a vodítko, a půjdu s ostatními na pastvinu, ale bohužel. Dvě hodiny poté dorazila zase a jen služka a tentokrát se kolečko trávy nekonalo, takže jsem dostal akorát seno.

A nejsprostější bylo její rozloučení, konkrétně slovo „dobrou“. Taková jízlivost! Protože kdyby popřála „špatnou“, byl by výsledek nejen úplně stejný, ale zároveň i pravdivý!

Váš úplně-nejvíc chudáček koníček (v celém vesmíru)



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: