neděle 13. září 2015

     Takže skoková sezóna zahájena.
     V půli září!

     Všimněte si, jak se zahajování termínově rok od roku posunuje. V roce 2012, což byla naše první samostatná a tím pádem i vůbec nejlepší sezóna, se na první závody jelo hned začátkem dubna (a hned za dvě mašle). Ale tak není důvod k panice, příští rok zahájíme třeba až na začátku listopadu, čímž zároveň i skončíme a budeme největší machři.

     Nicméně letos je ještě pořád letos a letos má hlavně závodit Anetka, takže jsem vyfasoval fialové barvy a varování, že jestli jí během parkuru udělám jeden jediný hrb, pojedu tu poslední soutěž se služkou a nebude to nic hezkého.

     Jako kdyby s ní někdy něco hezkého bylo.

     Na závody jsme přijeli o hodinu dřív, protože jsme ještě spolu s jednou výpravou nevěděli, že zahájení je v jedenáct, což bylo ultra vtipné i díky skutečnosti, že jsem hned po naložení do přívěsu a následném rozjetí se soupravy o dva metry dopředu předvedl svůj herecký výkon „chudáček koníček neumí vyvažovat“, čímž jsem vyhodil z pantů přední štrajcpán. Což nás sice zdrželo, protože bez přítomnosti chlapské síly ho nešlo vrátit na své místo a muselo se trošku improvizovat, ale nezdrželo nás to natolik, abychom pak na parkovišti nemuseli zevlovat.

     Hlavně mi to divadelní představení s přepravou nesežrali a cestou zpátky služka provedla ten ošklivý fígl s vazákem vlevo krátkým a vpravo dlouhým, takže už mi nešlo se opírat o stěnu a musel jsem si to trapně vyvažovat vlastním pohonem.

     Soutěže byly legrační, z mého úhlu pohledu. Služce se udělalo trošku špatně, když jsme opracovávali v parkuru a Anetka mířila k překážce lehkou oklikou, zatímco já s přehledem počítal metry k odskoku oxeru, který tam zůstal ze včerejší soutěže S**, ale nakonec jsme se s Anetkou na jednou směru shodli a že tedy radši ty menší skoky.

     Z první soutěže na styl jsme přivezli kromě červené mašle i pohár a sklidili hodnocení, v němž figuroval termín „výborné… výborné… výborné…“, což je naprosto v pořádku, protože já jsem úplně celý výborný; a že Anetka honem nevěděla, že po šestce se skáče sedmička, nikoliv znovu jednička, bylo předzvěstí soutěže další, protože v ní Anetka zabloudila úplně. Sice až v rozeskakování, ale uzavřený kruh a penalizace za čas nás neminuly a to jsem byl prosím úplně hodný kluk, který sice trošku utíkal a Anetka strávila parkur intenzivním „pššššt.... pššššššt.... pššššššššššššššt“, ale který ani jednou nezakozloval.

     Takže služka by se mi měla omluvit!

     Ideálně veřejně.

     Po skončení soutěže mi přišel pogratulovat i sám pan rozhodčí, a že prý škoda, že holčička v parkuru neměla kompas, neboť se jednalo o perfektní výkon a to nejen proto, že já jsem fenomenální kůň: že prý i mladá jezdkyně byla výtečně připravena.

     A propos, termín „fenomenální“ zazněl i v rozhlase, co se týče mě. Když četli Anetčino hodnocení, přesně takto jsem byl ze strany komisařů označen, tak doufám, že to slyšela i služka a že si to bude uvědomovat, alespoň někdy.

     Váš chudáček koníček

WP_20150913_0010

WP_20150913_010




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: