středa 16. září 2015

     Borec Amík je fakt největší borec ve vesmíru!

     Borec Amík se dneska výborně vyvlékl z práce. A nedalo mu kdovíjak zabrat, stačilo mu pár minut čistého času. A že do ohlávky nechce a že dolů nejde a strašné veselo kolem toho, jakože ocas nahoru, útěk a kozlování, a děsná švanda, že lidé nestíhají, i kdyby nakrásně chtěli, se svým směšným počtem dolních končetin.

     Akorát že služka jeho hravost neocenila, že prý ať si hnědej políbí svou hnědou záď a do stáje jsem musel pouze já. A to bylo dost sprosté! Pohled na Amíka, který situaci okamžitě přehodnotil a během tisíciny vteřiny byl u vchodu a intenzivně řešil, kam to sakra jdu a proč ho tam sakra nechávám opuštěného, byl naprosto slabým odvarem všeho, co jsem vnitřně prožíval já. Protože on si hezky zůstal nahoře, zatímco já, navíc kvůli němu, jsem musel pryč a k dovršení všeho jsme přišli o cvalovku v terénu.

     Což není úplně optimální, ale na druhou stranu je nutné udržovat se ve střehu, co se týče dvounohých. Notabene když jde o cílenou manipulaci ze strany služky, protože já ji moc dobře slyšel, jak říká Anetce „kdepak, nepůjdu pro něho sólo, on si to příště ještě rád rozmyslí“. A to prostě nezní dobře.

     A hlavně ta jízdárna… Vopruz. Bez borce Amíka absolutní, ale tak jako jsem hodný kluk a dráždit služku dnes nebylo úplně optimální, takže jsem si to všechno poctivě odchodil i odskákal a honem do stáje a pak zpátky za Amíkem.

     Protože samota, přátelé, ta je naprosto nejvíc deptající.
     Pak nemám mít těžký život!

     Váš chudáček koníček

WP_20150916_007 WP_20150916_006




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: