čtvrtek 17. září 2015

     Měla pravdu, služka.
     Borec Amík fakt vyměknul, takže dnes do ohlávky téměř naběhl sám.
     Nechutné, trapné a ponižující.

     Nicméně pořád se ještě nabízí alternativa, že největší borec ve vesmíru ví, co dělá, tudíž že to dělá záměrně. Možná se záhadným způsobem dobral k informaci, že se mělo jít cválat ven, a tudíž svůj borcovský plán přehodnotil, respektive uzpůsobil situaci. Protože co jiného je lepší než jít cválat ven? Tedy kromě dnů, kdy nemusíme pod sedlo vůbec?

     Služka dopředu avizovala, že dnešek má být posledním letním dnem, ve smyslu vedra. A vedro fakt bylo, v těch skoro už zimních chlupech žádná sláva, ale louky u řeky jsou z obou stran lemovány stromořadím, takže jsme se většinou pohybovali ve stínu a popravdě se nám ani moc nechtělo dělat vzrůšo. Notabene po minulé zkušenosti, kdy jsme moji služku poněkud rozlítili estrádou „a my jsme tady nikdy nebyli a tudíž tudy nepůjdeme, protože se tudy děsně bojíme“, na což jsme měli plné právo i přes skutečnost, že po této konkrétní trase chodíme neměnně již dvanáct let, a kdy jsme nakonec za trest vůbec cválat nešli; prostě bezpečnější bylo služku nedráždit, chovat se ryze diplomaticky. Takže hodní kluci. Tedy nejhodnější kluci!

WP_20150917_008

     A dobře to dopadlo, fakt se cválalo. Anetka na silnici nahlásila služce, že si „asi zapomněla rukavice“, a když se jí borec Amík pokusil poprvé vytrhnout otěž, služka udala pokyn „nechám to na tobě, takže si naklusej, a až uznáš za vhodné, můžeš začít cválat, já se tě budu držet vzadu.“ Jako nic proti pozici „vzadu“, ale zrovna dneska se mi i docela chtělo být vpředu, ale trubka mě odmítala pustit, a najednou jsme zjistili, že jsme tam sami, protože největší borec ve vesmíru právě nabíral crossové tempo a mizel z dohledu.

     Jsou situace, kdy tu služku fakt nemám rád. A to fakt hodně. Co je sakra za problém nechat mě utíkat na plné bílé kule?

     A jak si ona sakra může být jistá, že nám borec Amík neuteče, jak se mi tam trapně snažila namluvit, když jsem se jí pokoušel hystericky vytrhnout?

     Navíc úplně marně? A to také rukavice neměla, trubka.

     Tak jako dopadlo to dobře, protože Amíka jsme nakonec dohnali, a naprosto nechápu, proč zrovna v tu chvíli bylo nutné udělit povel „přechod do klusuuuu“, protože jsme mohli klidně pádit dál, na té další louce. Ale služka byla jako pomatená, že prý ne, že to jsou otavy, že v tom šlapat nebudeme, a že si to celé dáme, až to bude posekané.

     Chápete to?
     Já tedy ne.

     Váš chudáček koníček

WP_20150917_019




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: