pátek 18. září 2015

     Systematicky nepřetržitý tlak na mou psychickou soustavu.
     I takto by se dal stručně charakterizovat můj nynější životní úděl.

     Pravdou je, že na trapku jízdárnu jsme museli oba. Péťa sice dorazila s ovázaným prstem, což služka okomentovala uštěpačným „vítej v klubu chromáků“, kdy bylo opravdu moudřejší tvářit se, že nelze pochopit, co tím vlastně doopravdy měla na mysli; ale ani počet jezdících dětí snížený o jeden kus služku neobměkčil. A přitom malý bílý koník mohl krásně zůstat ve stáji, anebo si mohl sám chodit po jízdárně a baštit jetelíček, který si tam bezprizorně roste.

     Místo trapné práce pod sedlem!

     Nejdřív na mně drncala Terka, což bylo fajn, protože ta coby začátečník toho po mně moc nechce, a to mi nemálo vyhovuje. Původně jsem měl dnes skákat, s Anetkou, ale borec Amík to s tím svým středečním extempore úplně nevychytal, protože si tím skákání odsunul na dnešek, a to nemělo nejmenší chybu.

     Tedy z mého bílého úhlu pohledu!

     Takže bílý koní výtečný klidový režim, zatímco největší borec ve vesmíru se musel poprat se všemi bidlovitými nástrahami mé služky, a zpočátku to nadšení do práce dost flákal. Tak jako naprosto mu rozumím, gymnastika je nuda, a až teprve když se začalo jít v tempu, se rozparádil, až z toho služce trošku lepilo.

     Protože trubka blbá neví, co doopravdy chce. Když cváláme rozvážně, je to špatně, když naopak vášnivě, je to také špatně. Co kdyby si jednou provždy ujasnila, jak to tedy sakra máme dělat, aby byli všichni spokojeni?

     I když já bych věděl. Vykašlat se na sedlo úplně!

     Váš chudáček koníček

WP_20150917_016

WP_20150917_014




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: