středa 4. května 2011

Ráno jsem řval. Řval jsem na Radku, když přijela z noční, řval jsem z okna, řval jsem do kýble s vodou. Řval jsem marně, protože dvounozí pravděpodobně ohluchli, protože nikdo nešel a nešel.

Až před desátou vypukla z mé strany obrovská radost, protože kromě služky a trenérky přišli i Amík, Béruš a Megy. A nikam mi neutekli! Zůstali ve stáji, protože dva z našeho kolektivu byli objednaní pro slavnostní průvod Posledního zvonění, a protože mě služka s chybějící podkovou nepustí a kobyla by dělala humbuk, museli jít Amík a Béruš.

Zákon schválnosti káže, že přijdou-li chudáčkové koníčkové k radnici, začne na ně na plné kule řvát zkušební siréna, protože jako na potvoru je první středa v měsíci a poledne. Trenérčina okamžitá obava, že Amík s Béruš kravál duševně nerozdýchají a vezmou roha, i se svatým Hubertem a bohyní lovu Dianou, se naštěstí nenaplnila, protože kolegové se situací vůbec nevzrušovali. Takže siréna hulákala, starosta i dav kolem radnice musel počkat, a trenérka čekala, kdy začnou z kolegů lítat bobky, ale ani jednou se tak za celé dvě hodiny nestalo. Což je normální, protože trenérka sebou celou dobu tahala batoh s igelitkami a lopatkou na sběr koňských exkrementů. Ale kino nakonec přece jen bylo, a to když Amík na jednom stanovišti usoudil, že se mu chce čurat, a to hodně. A tak čural a čural a čural, načež se studenti v panice a chechotu rozprchli, a bohyně Diana se smíchy málem zřítila ze sedla.


Byl jsem opravdu rád, že se mnou ve stáji zůstala Megy, protože zbytek se vrátil za strašně dlouho, a služka mi musela jít nastlat, protože jsem na rozdíl od Amíka odmítl čurat na holou gumu.

No a poslední novinka: mám 3+1. Jakože podkovy. Pan kovář opravdu dorazil, přijel naprosto přesně, bez obligátních pěti hodin/dnů/týdnů zpoždění, a po okování Amíka se vrhnul i na mě. Všechno mi zkontroloval a služka rozhodla, že na černou zadní pouze pantoflici, aby si kopyto odpočinulo, a že vejčitou podkovu mi nechá pouze na té šmatlavé, kterou strkám pod břicho. A služčiny analýzy, že jsem začal kvůli přesahu podkovy došlapovat na špičku, se ukázaly být správné, protože špici kopyta mám citlivější (kovář mě totiž trápil kleštěmi), že tam mohl být hematom, a že kdyby se citlivost nesnížila, že mi to přijede říznout.

Nemusím snad dodávat, že se nic řezat nebude, což jsem jasně ukázal na jízdárně. Dlouhou podkovu od pondělka nemám, takže jsem v boxu bez problémů točil doleva jako čamrda, a když mě po nakování černé nohy pustili na jízdárnu, abych se pásl, předvedl jsem jim excelentní divadlo „vypusťte Krakena!“, kdy nebylo možné s přesností identifikovat, co je zrovna ve vzduchu, jestli moje nohy, hlava nebo celá příď či záď. Trenérka fascinovaně hleděla na mé předevčírem ještě rádoby citlivé černé kopyto, nad nímž díky pobytu v boxu nebyla žádná nadspěnková nálevka, a suše prohlásila „já se z něho poseru, fakt že jo.“

Tak jako to není třeba. Mně bude bohatě stačit, kdy už NIKDY ve stáji nezůstanu úplně sám!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: