pátek 2. října 2015

     Je zpátky!
     Akorát že bez berlínské mrkve.

     V podstatě nevím, co sem psát, protože tady je už každého slova škoda!

     Tak jako pár směšných úplatků bylo, to je pravda. Ale já chtěl dárek speciální, nikoliv narychlo vytažený odkudsi, protože nic není potupnějšího než forma „aby se neřeklo“.

     Už jsem psal, že mám těžký život?
     Resp. jak hodně těžký ho mám?

V rámci uvítání jsme samozřejmě museli na jízdárnu, přesně v jejím stylu. A jak odpoledne vylezlo sluníčko a teploty vyšplhaly nad dvacítku, byl to totální mega vopruz, a to jsem nemusel skákat, na rozdíl od největšího borce ve vesmíru, který si služčinu trénovací absenci v plné parádě vyžral. A přitom nemusel, protože služka se Anetky ptala, jestli skákat chce, a ona trapně že ano a že klidně vyšší, dneska.

     Svět opravdu není spravedlivý.

     A aby toho všeho příkoří náhodou nebylo málo, služka si ke konci sedla na mě. Jistě chápete závažnost jejího nesvéprávného jednání… A že prý si pomalu začneme připomínat, jak se má chodit pod paní služkou.

     Je trapná.

     A děti také! Protože nevidím jediný relevantní důvod, proč bylo nutné služce žalovat, že jsem Terce šlápl na nohu. A už vůbec nemůžu za to, že jsem jí pak šlápl i na tu druhou. Nebo to snad vypadá, že nemám nic jiného na práci než šlapat dětičkám na nožičky?

     Váš chudáček koníček

 WP_20151002_025WP_20151002_004

 WP_20151002_028WP_20151002_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: