sobota 3. října 2015

     Největší borec ve vesmíru sobotu zahájil excelentní stávkou.

     Jen škoda, že jsem u toho nebyl, protože bezprostředně po Anetčině pátém, a tedy konečném pokusu navléci mu ohlávku, jsem byl do stájovky nasoukán já a odveden dolů, jakože napřed.

     Aby měl borec Amík čas o situaci popřemýšlet, případě svůj postoj přehodnotit.

     Akorát že borec měl jasno, co se týče soboty, protože dokud dvounozí nepochopí, že narušovat stereotyp chudáčků koníčků je silně nežádoucí, nemá smysl s nimi vyjednávat mírovou formou.

     A že dolů do stáje nejde, a tečka. Když už se celý týden ráno snídá a na večeři chodí do stáje, tak sakra není jediný důvod zaběhnutou a hlavně fungující koncepci měnit!

     A tak za ním nahoru vyrážely mírové mise. Nejdřív vyslankyně Iva, která zvolila taktiku „ohlávku s sebou nemám, abych působila opravdu přátelsky“, kdy ji borec Amík neméně přátelsky vykázal ze svého osobního prostoru, a jako druhá dorazila vyslankyně služka, s nemálo pravdivou poznámkou „buď mi to vyjde na úplně první pokus, nebo smůla“.

     A trefila se přesně. Pár vteřin to vypadalo, že Amík proti nasazení ohlávky nic nemá, ale v poslední mikrovteřině stanovisko přehodnotil a elegantně odkráčel pryč, nezávisle na služčiných záměrech. A stejnou koncepci aplikoval i následných dvacet minut čistého času, kdy se nechal přemlouvat a zároveň zvysoka kašlal na všechny ty ubohé, ponižující a hlavně trapné pokusy nalákat ho do ohrazeného prostoru (ano, přesně ty, na které pokaždé skočím já).

     Nemám nejmenší ponětí, kde Amík informace získává, ale jsem si jist, že on naprosto přesně věděl, že služka zrovna dneska nejvíc pospíchá. Prostě největší borec ve vesmíru!

      I jízdárenská lekce byla zajímavá. Nejdřív přiběhla služka, jestli je už opracováno, protože se do té doby flákala nahoře na pastvině (že prý sama koulela balík, nebo co), a když zjistila, že nikoliv a že Iva těch patnáct minut strávila zaplétáním hřívy, pojala trénink formou „hrrrr“ a podle toho to také dopadlo. Nejdřív kázání Anetce, proč se mnou chodí kruhy změnit obráceně a že s tou „vypadávací“ nožičkou bych radši neměl chodit ten horší kruh na horší ruku a bla bla bla bla bla, načež zahájila skákání a poslala mě na kolmák právě ze špatného kruhu na špatnou ruku.

     A co se nestalo?

     Přesně to, čím deset minut předtím vyhrožovala, takže jsem si na naší ultra debilní jízdárně zvrtnul chudinku nožičku hned v začátku, a nakonec jsem to na plné čáře vyhrál, protože mě odveleli stát do řeky.

     A bylo po práci, heč!

     Největší borec ve vesmíru, který se nejspíš duševně vyčerpal už ráno a pracovní nadšení nevykazoval ani omylem, po mém odchodu z jízdárny nebývale ožil, a tak si Iva parádně zaskákala, když už nic jiného. Tedy služka to říkala, a že prý Amík teď vypadá nejlíp ze všech těch třinácti let, co je tady.

     Tak to bych si asi vyprosil. Nejlíp tady přece a vždy vypadám jenom já!

     Váš chudáček koníček

WP_20151003_00 P1520516WP_20151003_00 P1520524




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: