pátek 9. října 2015

     Docela pech, že nejsem hlášený do Děpoltovic na závody.
     Protože kdybych byl býval hlášen byl, služka by to musela kvůli počasí zrušit a to bych si ten pocit náležitě užil.

     Největší borec ve vesmíru takové štěstí nemá, protože jemu déšť a pokles teplot svědčí. Jeho problém! Ale ještě větší příděl smůly jsem měl nakonec zase a jenom já, neboť jsem dnes pod sedlo musel s ním, protože moje služka je trubka a nemá slitování. A ještě místo sebe do mého sedla šoupla náhradníka, její milost líná a pohodlná, protože určitě naprosto přesně věděla, že to časově nevyjde a že po krátké přestávce začne ještě víc lít jako z konve.

     A tak Amíka s Ivou a mě s Anetkou poslala na hřbitov, tedy vyklusat kopec a finále vycválat, aby právě během zpáteční cesty, kdy to nejde jinak než krokem, počal deštivý konec světa. Doufám, že ji špatné svědomí bude týrat až do smrťoucí smrti.

     Koneckonců liják si služka nakonec vyžrala i ona sama, protože nám šla nasekat trávu, abychom v noci měli co baštit. A jak jí do toho napršela asi tuna vody, nešlo jí zvednout plně nabrané vidle a vyplivla u toho plíce.

     A dobře jí tak.

     Spát jsme spali ve stáji, což bylo prima. Ono totiž když se čas od času můžete rozvalit do slámy, tak je to strašně fajn. A i večerní menu nemělo chybu, kromě hromady čerstvé zelené trávy i dvojí výběr sena, mrkve od maminky služčiny a jablka od maminky Frostovy.

     A zítra žádné závody, na rozdíl od Amíka.

     Co víc si přát?

     Váš chudáček koníček

WP_20151009_00xWP_20151009_004




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: