sobota 10. října 2015

 WP_20151010_002

     Jako jak Hubertova jízda? Bez borce Amíka?
     S touhle alternativou jsem opravdu obeznámen nebyl!

     Ale naštěstí pro mě z toho sešlo dřív, než si její milost ujasnila, jestli vůbec má nebo nemá smysl shánět náhradní sako, když se venku ochladilo na prosincové teploty. Služka jak nám včera sekala trávu křoviňákem a pak házela vidlemi, odrovnala si nejen oba karpální tunely na prackách, ale i z neděle načatou achilovku, a to rozhodlo. Že prý půl dne ve třmeni asi nedá.

     Jsem šťastný bílý koník!

     Ale na vycházku mě vzala, protože ranní extempore borce Amíka rozvášnilo i mě a podle toho to ve stáji vypadalo. A stojím si za tím, že je úplně naprosto v pořádku, že jsme oba dali jasně najevo, že roztrhávat nás se nesluší a je nadobro fuk, jaké důvody k tomu dvounohé vedou. Já se dral ze stáje, borec Amík naopak zpátky za mnou, řvali jsme oba a on jako bonus pošlapal Ivu, ale zřejmě ne natolik důkladně, aby náš společný plán o dni romanticky stráveném na mlhou obepnuté pastvině klapl.

     Prostě ho do vleku nastrkali a odvezli ho na závody, zatímco já hysterčil a vyráběl jsem pod sebou čerstvý humus, takže jestli si služka bláhově myslela, že vyhodí bobky a slámu schová napříště, tak neschová. To jedině kdyby v ní chtěla pěstovat žampióny.

     Ona i ta vycházka stála za to, protože jsem včera dostal vydatnější příděl jádra, kvůli Hubertu, a co hlavně, mou jedinou myšlenkou bylo, kam mi zmizel Amík. A tak jsem celou vycházku absolvoval stylem „chůze po minovém poli“, kdy všechno žralo Finy a všude číhalo „cosi“ a služčina neskrývaná radost, že jsou konečně posekané louky u řeky, zmizela v propadlišti dějin, protože jí to bylo naprosto k ničemu.

     Akci vzdala na třetí louce, i když ono už bylo jasné během druhého brodu, jak to celé dopadne, a to si u té hnáty s achilovkou prodloužila třmen o dvě díry. A že mi prý pěkně děkuje, a že se na mě příště vyprdne a nechá mě celý den trčet doma, než se borec vrátí.

     Tak to tedy  nevyprdne, to bych se na to podíval. Jsem její koník? Jsem. Tak ať se kouká starat!

     Naštěstí se mi borec vrátil, odpoledne, a hned po večeři jsme šupajdili na pastvinu, oklepat se z dojmů a traumat. Tak snad to bylo letos naposledy, co nás takhle brutálně rozdělili, uf.

     Váš chudáček koníček

WP_20151010_003x

WP_20151010_011x




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: