úterý 13. října 2015

     A tak nadějně to vypadalo, od samého božího rána…
     Leč osud nám nakloněn nebývá, a ani dnešní den nebyl výjimkou.

     Služka totiž vyrukovala s nápadem, že když tedy mně a Anetce nevyšly závody ve Stráni, tak že bychom se účastnili tréninku pod erudovaným vedením. Pro mě výlet do loňského bydliště, za Béruš a Megy, proti čemuž nic nenamítám, ale kdyby se celý ten výlet konal bez nutnosti pracovat… Co třeba se jen podívat, pozdravit, pochválit mě, jak jsem krásný, a pak hurá zpátky domů?

     To by se Anetce s Ivou nelíbilo?

     Naštěstí pro mě (a pro borce Amíka také, protože i on na černé listině vyvolených figuroval) erudované vedení služčin návrh s politováním odmítlo, takže Amík je vysmátý, a to naprosto nehorázně, protože jemu v pátek končí platnost krve a žádné další nebezpečí tohoto kalibru mu nehrozí.

     To se tak někdo má.

     Život opravdu není fér! Protože já mám krevní zkoušky obnovené v červenci, neboť služka patřila mezi ty vyvolené, kteří je museli kvůli nařízení SVS nechat udělat nanovo, a tak je dost možné, že mi trubka vymyslí náhradní program stůj co stůj.

     A já se ptám: je to opravdu nutné?
     Na sklonku podzimu?

     Nicméně realita je taková, že dnes mě vytáhla z pastviny samotného, a přestože jsem zrovna musel nejvíc spásat travinu, protože jsem zrovna měl největší hlad, stejně nebrala ohledy na mé potřeby a odvlekla mě do stáje. A že si zakentrujeme, na loukách u řeky, jakože aspoň dvě kola, jenomže bez borce je kentr životně nebezpečná záležitost a to jsem dával služce najevo velmi vehementně. Prostě Finy žralo úplně všechno, a služčino neustávající reptání, že je dneska poslední den, kdy se dalo na jízdárně zaskákat, mě opravdu nedojímalo.

     Mně je naprosto fuk, že v noci má začít lít a že pak už si neskočíme ani omylem.
     Já na tom totiž nikdy nebazíroval, a ani s tím nehodlám začínat!

     Váš chudáček koníček

WP_20151013_000xWP_20151013_001x




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: