pondělí 19. října 2015

     Jít pod sedlo po dvou dnech volna je…

     Přinejmenším zábavné.
     Tedy pro nás, protože míru nadšení jezdců nedokážu patřičně posoudit, ale vášeň a oddanost z nich zrovna nevyzařovaly, spíš naopak.

     Ale tak chápete situaci, ne? Nahromaděná energie, vše v režimu „veselí a hraví“. Navíc za všechno může její milost moje služka, protože to ona si to měla o víkendu ošéfovat, my jsme v tom naprosto nevinně. A stejně tak to byla její volba, že jsme šli na louku, která již byla obsazená, protože na jejím druhém konci, tedy zhruba kilometr od nás, se pohyboval pejsek, jeden dospělý a dvě malá člověčí mláďata. A nemusím snad zdůrazňovat, jaká potenciální nebezpečí z této situace vyplývala, ani že bylo potřeba se účinně a efektivně bránit.

     Prostě jsme oba byli na zabití, jak prohlásila služka. S tím bych až tak úplně nesouhlasil, protože jsme nedělali nic, co je v rozporu s pravidly nutnými k přežití chudáčka koníčka: šlo opravdu jen o to přežít. Že je služka zvrhlá a nemá pochopení pro situaci, je věc jiná, ale když už jsme si tedy nemohli zachránit holé životy zběsilým úprkem domů, mohla projevit alespoň kapku pochopení. A soucitu! A ne nám vyhrožovat, že jestli ji nepřestaneme štvát, že si na nás sedne ona sama a budeme se učit chodit směrem k bubákovi a také od něj, a to pomalu.

     S dovolením bych rád připomněl, že já chodit umím. A to jak rychle, tak i pomalu, vždy v souvislosti s danou situací. A na rozdíl od služky umím situace vyhodnocovat správně! Protože když něco žere Finy, musí se k tomu přistupovat extrémně opatrně, zatímco opačný směr je nutný okořenit pořádnou dávkou výbušnosti a adrenalinu. A schopností okamžitě explodovat, pokud je nutný útěk!

WP_20151019_002

     Hlavně nechápu ty slovní obstrukce, i když žádné dítě nespadlo. Spáchali jsme pár pokusů o nacválání a sem tam přidali otočku kolem vlastní osy, ale jinak se nic zásadního nedělo, takže bych si kritiky tohoto kalibru příště vyprosil. Nezávisle na tom, že osoby a pes po půlhodině z louky odešly, protože odchod jedné potenciální hrozby přece automaticky neznamená, že riziko zcela pominulo, elementů vraždících chudáčky koníčky je v okolních křovích dostatek pořád.

     Poslední odstavec bych rád věnoval pneumatikám, které se služka rozhodla letos používat na zatížení plachty překrývající naše seno. Pneumatika je prý ideální pomocník, protože nedělá v plachtě díry, nehnije, je skladná, snadno manipulovatelná a všeobecně využitelná. S vyjádřením o využití lze souhlasit, protože pokud pneumatika neslouží jako podstavec pro překážku, nemám s ní nejmenší problém.

     Ale proč je nahoru na pastvinu sakra musím nosit zrovna já?

     Váš chudáček koníček

WP_20151019_004

WP_20151019_009




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: