pátek 23. října 2015

     Jménem celého týmu bych rád poděkoval viróze, která zkosila všechny děti a umístila je doma s bolením břicha. Protože děti s bolavými břichy co?

     Nesmí ke koníkům.

     Hurá!

     A odpolední sluníčko nám zachránilo životy úplně. Služka sice přišla s ideou, že minimálně jeden z nás pod sedlo půjde, ale nádherné podzimní počasí v ní podmínilo rozhodnutí spáchat pár pastvinových prací, především takových, u kterých se člověk moc neohřeje, jako třeba rozmotávání drátků, výměna izolátorů, kotvení, prostě taková ta předzimní údržba ohrady. Protože by byl hřích si tohle všechno neudělat v den, kdy se dá venku existovat bez rukavic, a tak nechala sedlo sedlem a vrhla se na to.

     Změnu jejího rozhodnutí jsme samozřejmě uvítali. To je vám tak krásný pocit, když se dvounožec rozhodne správně! Otázkou je, jak dlouho mu to vydrží (tedy spíš nevydrží).

     A protože ze služčiny strany žádné nebezpečí nehrozilo, jal jsem se ji celé ty tři odpolední hodiny doprovázet, věrně a oddaně. A všude, kde byla ona, byl jsem i já, a myslím, že z toho byla dojatá, soudě dle jejích občasných průpovídek, jako třeba „no to seš FAKT hodnej, žes mi to převrhnul tak pěkně do té hromádky bobků“ anebo „no tohle se ti FAKT povedlo, dík, líp bych to nezamotala ani já“.

     Takový roztomilý bílý stín.

     Protože víte jak, nikdy nevíte, jestli z ní něco nevypadne. Myslím jakože jablko nebo tak něco, protože hřebíky, kladiva, izolátory a kousky drátků nežeru. Anebo šípky, protože kdykoliv potkáme šípky, ona je ve své lakotě a lačnosti „to je škoda tady nechat!“ okamžitě odrbe a nasyslí do kapes. A hlavně je pak dává mně, protože borec Amík šípky rád nemá, žere je akorát, když se stojí na něco dobrého fronta a ono zrovna nic jiného na zub není.

    Šípky mám fakt rád. Jsou skoro tak dobré jako dva dny volna v kuse.

    Váš chudáček koníček

WP_20151023_016 WP_20151023_011 WP_20151023_012




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: