neděle 8. května 2011

Ráno fakt služka.
V neděli! Kam ten svět spěje.

A spolu s ní přišla Nikča, coby pomocník, takže renovace žracích ohrádek jim ve dvou probíhala rychleji, zatímco já byl trapně uvázaný nad plachtou se snídaní a ostatní na mě upírali smutné oči. Přitom já bych se klidně rozdělil, o všechno, ale služka byla neoblomná a nutila mě bez přestávky, takže vopruz. Nikča mě pak krmila z dlaní, a když jsem to začal plivat, tak teprve zbytek dali Béruš a já byl konečně volný.

Služka s Nikčou pak vyrazily obejít celou ohradu a zalátat díry, protože ohradník hlásil, že to někde utíká, jenomže šlo o přetrhané dráty v nejspodnější řadě, což je nám na prd. A úplně nahoře trubky udělaly sprostě dvojitou hranici, aby nás prý nenapadlo jít se podívat, jestli jde kravám proud, a svou přítomností nás otravovaly přes dvě hodiny.

A trošku jsem služce rozviklal čerstvě zatlučený kolík. Ona tu palici sotva uzvedne, tak proč jí manuální činnost neokořenit?

Devastovací týden však služce nekončil, protože odpoledne pro nás přišly trenérka se Štěpánkou, aby nás odvedly na večeři do stáje. Vtipné bylo, že poté, co jsem rozerval služčinu náhradní uzdečku, Nikča otěže přemístila z uzdečky na ohlávku, protože s sebou neměla vodítko. Přitom já vždycky chodívám kvůli vejčité podkově poslední a vždycky se táhnu jako šnek, takže domnívat se, že mě zrovna dneska do kopce zrychlí taháním za otěž, je opravdu hodně naivní. Otěž tudíž rupla také, a služka je ráda, že to všechno může vyhodit.

Ale sežral jsem, večer. Služka mi toho totiž dala málo, tak jsem slíznul příjemnou pochvalu, že jsem šikovnej kluk, což já samozřejmě jsem.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: