úterý 3. listopadu 2015

     Největší borec Amík si rozbil hlavu.

     Jako nic drastického se nestalo, jde o malý šlic, ale poměrně vtipná byla situace, v rámci které k tomu došlo. A může za to mráz (mráz s malým, jak by dodala služka), protože již druhým dnem míváme ráno v nádobách na vodu led. A led má takovou pitomou vlastnost, a to že chrastí. A blbku služku nenapadlo nic lepšího než led shromáždit do jednoho kýble, a protože kbelík vypadal lákavě, jal se jej největší borec ve vesmíru prozkoumat.

     Akorát že když do něj strčil hlavu a udělal „fuuu“, ledová hora se zatřásla, zachřestila, a jak borec honem škubnul hlavou pryč odtud, zachytil ho kýbl takovým tím očkem, jak tam je držák, a udělal mu bebí na čele.

     Že pak borec Amík rozčileně kroužil kolem vany a výhružně frkal, je naprosto standardní, byť nehrozí, že by si to kýbl vzal k srdci.

     Ale smát se tomu, je nejen nestandardní, ale i pěkně hnusné, služko!

     Služka nás dnes po své vlastní hodinové brigádě odtáhla dolů, kde se čekalo na Anetku, a že si půjdeme vyklusat kopec. Tak jako proti klusání do kopce vcelku nic nemáme, je to pořád přijatelnější varianta než blbá jízdárna, jenomže cestou zpátky stál veprostřed cesty jezevčík a strašně nám nadával, že prý to je jeho cesta a co tam děláme a tak. I že nás kousne do nohy, takže jsem mu chtěl jít tváří v tvář sdělit, že to si klidně může zkusit, přes moje kloubové kamaše, protože jezevčíci jsou děsně mrňaví a výš nedosáhnou.

     Jenomže jak služka, tak i jezevčíkova panička s mým návrhem nesouhlasili, a měli jsme po legraci. Ale chopil jsem se režie, a že směrem domů půjdu první, což není úplně obvyklá situace, v čele ekipy chodím strašně nerad, protože ty chudáky jdoucí vepředu vždycky nejvíc žerou bubáci. A služka mě nechala, že prý je touto skutečností nemálo konsternována, a když jsem místo rovně zabočil doleva, že domů půjdeme oklikou kolem rybníka, zmařila můj geniální plán hned v základu, a že smůla, protože za půl hodiny bude tma a že tohle si mám vyřídit s debilním zimním časem.

     Tak nevím. Nejraději bych si to vyřídil s ní, protože my s borcem Amíkem umíme chodit i po tmě, jenomže ona by pak mohla udělat dlouhý nos, co se týče večeře, a to není dobré.

     Už tak jsem vykazoval silné záchvěvy hladu, hlavně když kolem nás šla skupina studentů místní střední školy, neboť chlapci si nesli igelitové pytlíky plné rohlíků a to byla výzva. Statečně jsem jim vstoupil do cesty a měl jsem naprosto jasno, o co mi jde, jenomže služka byla bohužel rychlejší a můj v pořadí druhý geniální plán opět poslala k šípku.

     Mám prostě těžký, těžký, těžký život!

     Váš chudáček koníček

WP_20151103_003 WP_20151103_011




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: