sobota 7. listopadu 2015

     Poslouchat půl dne přednášku o rozebrané žrací bedně je fakt příšerná záležitost.

     Místo aby služka byla ráda, že má tu pitomou bednu rozdělenou na čtyři souvislé části, které pouze stačí pospojovat, tak 3 hodiny remcá o zbytečné práci, promrhaném čase a vlastní dobrotě, kterou prý my dva zneužíváme.

     Dovolte, abych se hlasitě zasmál, byť to koníkové fakticky neumějí. Jaká dobrota? Nebo si snad milá služka myslí, že nevíme, proč ty trapné žrací bedýnky přitáhla?

     Přece aby přidělala práci sama sobě! A aby se tím pádem měla na co vymlouvat a nač si stěžovat.

     Protože kdyby nám nakouleli balík sena doprostřed pastviny, my bychom si s ním poradili hravě i bez bedýnky. Co nám chutná, bychom sežrali, zbytek bychom rozšlapali, pokadili, a až by nebylo po čem šlapat a kadit, tak bychom si vyžádali balík nový. V čem je sakra problém?

     Ony totiž všechny ty řeči, že by naše spotřeba stoupla na dva balíky týdně, nejsou nic jiného než výmluva, protože ten pán, co navážel seno, jasně říkal, že klidně přijede s další fůrou, kdyby nastalo manko. To jen služka dodala, že jedině přes její mrtvolu, protože jsme koně a máme migrovat, nikoliv celý den stát u balíku a dojít si maximálně tak k vodě, a že dokud je co ďobat na pastvině, seno bude pouze příkrm.

     Nesnáším termín příkrm. To musel vymyslet někdo, kdo rád trpí hlady, a to my s borcem Amíkem rozhodně nejsme.

     A nehodláme to měnit!

     Váš chudáček koníček

WP_20151107_002 WP_20151107_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: