neděle 8. listopadu 2015

     První jarní den, asi.

     Nebo nevím, jak jinak vysvětlit, že venku pípají ptáčkové, kvetou pampelišky a že služka přišla bez punčocháčů, což v listopadu opravdu není normální. Aby to nakonec nebyl důkaz jejího zhrouceného duševního zdraví, to by se nám před zimou úplně nehodilo, protože čert ví, jakou pohromu by na nás povolala místo sebe.

     Bohužel ani úchvatné slunečné počasí nás nezachránilo od práce pod sedlem, a k dovršení všeho jsme museli na jízdárnu. Největší borec ve vesmíru má ke slunečnému počasí osobitý přístup, ve spojitosti s HS, a tak ho musela služka ze země hodně přemlouvat, aby spolupracoval, a nakonec se na jakémsi kompromisu dohodli. Což nebylo fér, protože mnohem snadnější by bylo práci úplně odpískat a poslat nás stát do vody, ideálně tak na půl hodiny, a pak už jen šup na večeři.

     Ale tak aspoň že jsem nemusel skákat, na rozdíl od borce, i když tady je nutné přiznat, že on byl této činnosti velmi nápomocen. Takže když s ním Anetka opustila ty pitomé kruhy, ve kterých pracujeme, nadšením nešel brzdit a po jednom z kolmáků si chtěl i hodit hrbem, což v přihlížejícím davu vzbudilo nemalé pozemní veselí.

     Tak nevím, co si o tom myslet. Na jedné straně služka, která nám vyhrožuje výletem na jatka, pokud budeme hrbit pod dětmi a posílat je ze sedla na zem, a na druhé samy děti, které z toho mají psinu a uzavírají ústní sázky, jestli „jo“ anebo „ne“, přičemž jejich „jo“ vůbec nezní, že by šlo o negativní zkušenost.

     Měli by si všichni ujasnit priority, protože my jsme pak z toho zmatení. A jako vůbec nebudeme mít problém transformace v koníky, kterým se v severní Americe říká „bronco“, protože ti mají fakt perfektní život a naprosto úžasnou náplň práce. S tím bych problém neměl a jsem si jistý, že borec Amík také ne.

     Váš chudáček koníček

  WP_20151108_004   WP_20151108_009




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: