pondělí 9. listopadu 2015

     A pak že my jsme poserové!

     Cha-cha! Kdo se dneska vyděsil té umělohmotné pásky, když se začala kvůli vichřici třepotat?

     My to nebyli. Tedy byli, ale to u nás ještě služka nebyla, ta přišla až odpoledne a to jsme již byli světa a zvuků znalí a patřičně ostřílení, takže nějaká páska, která v poryvech větru vydávala zvuky, jako když k zemi padá vrtulník, nás dva nemohla vytrhnout. Nicméně pohled na služku, která se tím každoročně nechá napálit, ten rozhodně stál za to, a docela škoda, že ještě nebyla tma, protože pak by to celé bylo ještě o stupeň legračnější.

     Pod sedlo jsme dnes nemuseli, což nemělo chybu. Služka přiběhla, rozdala nám večeři a pak se vrhla na nelítostný boj s plachtou, která hodlala odletět kamsi na východ, zřejmě ji pracovní náplň „ležet na balíkách“ dostatečně nenaplňuje. Notabene když se jí nebojíme, protože nadouvající se plachta – pche, to je už staré, tím nás služka děsila už před deseti lety. A kutálející se pneumatiky to samé, i když těm je za dnešek nutné připsat bod, protože dvě z nich jsou rebelové, a když je nadouvající se plachta shodila z balíků dolů, skutálely se po svahu, jakože úplně pryč dolů.

     A služka se tam za nimi musela slaňovat, protože gumy v trní jsou za a) neekologické, a za b) pneumatik je pořád ještě málo, nahoře, co se týče krocení divoké plachty. A strašně u toho nadávala, protože pneumatiky při manipulaci plivou starou a zkaženou a tudíž patřičně smradlavou vodu.

     I já jsem dostal vynadáno, a to když jsem po večeři přišel služce šacovat kapsy, akorát že ona místo aby ocenila mou snahu o družení minimálně dvěma úplatky, se rozhodla, že si mě pohladí. A to já nesnáším, takže jsem couval a couval a couval, a jí to přišlo děsně vtipné, protože ona couvat nemusela, ona šla normálně dopředu. A tak jsem po ní hodil držku, jakože takhle tedy ne, a ona se začala hlasitě smát.

     Je blbá. Nemá vůbec žádnou úctu!

     Tak jsem radši zamířil zkontrolovat Amíkův žlab, jestli tam třeba borec něco nezapomněl, a rovnou jsem si vyhodil zadkem a zakvíkal, a stejným způsobem jsem se pak vrátil k žrací bedně, s precizně vypilovaným „slidding stop“. Což si vysloužilo další nadávku od služky, a že jestli s tím nepřestanu, bude na mě štvát chiropraktika každý týden.

     No ještě to tak.

     A pak trubka furt chválila Amíka, že se ani jednou nezašklebil, když se kolem něho ochomýtala, a to není dobré. Takhle ztrácet body a prestiž!

     A už jsem vám psal, že žrací ohrádka žere Finy? Vážně ne?

     A že vítr výborně sebral lopatu, služce?

     Prostě docela fajn den, dneska.

     Váš chudáček koníček

WP_20151109_004




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: