pondělí 9. května 2011

Veselý a hravý chudáček koníček.
Tak když už je hezky, proč si nevyhodit z kopýtka? Anebo nezkusit odskočit s dítětem, během přesunu z pastviny do stáje?

Ale jinak hodnej kluk, samozřejmě.

Ve stáji na mě služka poštvala hned dva dobrovolníky, aby ze mě trhali zimní chlupy. Jako nic proti tomu, protože zimní srst je v těchto dnech už opravdu vopruz, ale proč to nedělají šetrněji? Aby u toho chudáček koníček netrpěl?

A jelikož je pondělí, muselo se na jízdárnu, což se dalo čekat. Dětí jako smetí, ale já to vyhrál, protože jsem jakožto jediný nemusel na lonž a malého jezdce jsem vozil sólo. Nepořádek dělala akorát služka, protože si přinesla lopatu a jala se úžasně vydupaná místa na okrajích jízdárny zahazovat pilinami, prý dokud jí nepraskne puchejř, a že pak půjde jezdit.

Puchýř jí bohužel prasknul, ale naštěstí v době, kdy mě měla Nikča, a protože se jezdilo na dvě etapy (včetně skákání), tak jsem pochvalu a pohov a volno považoval za konec práce, koneckonců to takhle bylo logické. A když si mě pak převzala služka, tak to poslední, po čem má bílá duše toužila, bylo znovu pracovat, což jsem dával patřičně najevo. A zatímco Nikče jsem chodil pěkně (děti si mě chválí, že prý je to hodně milá změna, a pochválila mě i Kačka ze Dvorečku, že prý mě takhle hezky chodit tady ještě neviděla), služce jsem spolupráci jasně a bez okolků odmítnul. Proč pracovat, když bylo dopracováno?

Akorát že ona byla neoblomná, a přestože jsem její snažení zdařile bojkotoval, stejně se dobrovolně přihlásila na skákání (asi se během nočního sledování oblohy praštila do hlavy, protože jinak si tenhle mozkový zkrat nedokážu objasnit). Vtipné však bylo, že k žádnému skákání nakonec nedošlo, protože se mi podařilo během prvního nacválání na levou nohu fantasticky šlápnout na schovaný mega šutr (tedy pravděpodobnost 1:99, že přesně tam a přesně tím opravovaným kopytem), a rázem bylo po práci, protože jakmile jsem poposkočil na třech a zvedl kritickou končetinu do vzduchu, jakože au, seskočila služka ještě během jízdy a pak už se na mě nesápala, protože jsem ji vyděsil k smrti.

Služka pak odběhla kámen trčící ze země najít, aby dokázala, že šutr není výmyslem její choré mysli, a já mezitím zjistil, že mi noha neupadla, postavil jsem se na ni a ulevoval jsem naopak té bílé. A dvounozí naštěstí pochopili, že jsem to s „já už mám dopracováno“ myslel naprosto vážně.

A vyžral jsem, večer. Takže by nebylo od věci přihrát chudáčkovi koníčkovi nějakou šikovnou mrkev!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: