sobota 14. listopadu 2015

     Tak skoro to klaplo.

     Počasí naprosto geniálně vyrukovalo s přeháňkou přesně ve chvíli, kdy služka dorazila do stáje. A bylo to dost vtipné, protože měla půl hodiny zpoždění, a de facto jen díky němu jsme nezmokli, protože kdyby bývala přišla, jak přijít měla, vyšla by ta sprcha naprosto přesně na dobu „jsme co nejdále od stáje a tudíž zmokneme echt“.

     Ale tak mezi námi bílými koníky, pršení je hnus, v listopadu. Studenou vodu valící se shora nemám rád všeobecně, vlastně je naprosto fuk, jestli je srpen anebo začátek ledna. Akorát že služka to moc dobře ví a tím spíš by se nad sebou a svými pochybnými činy měla zamyslet (jakože hluboce) a dospět, konečně. Jakože dospět k rozhodnutí, že než riskovat déšť, padající na nebohého chudáčka koníčka, tak je lepší nic nepodnikat. Tak jako dobře, vodu navozit můžeme, protože z toho plyne střecha nad hlavou alespoň na chvíli, ale jako víc nic!

     Sedla a uzdečky bych ihned zazimoval, proč si je opotřebovávat mimo sezónu?

     Holčičky bohužel dorazily v plném počtu, a co ještě hůř, šlo se na jízdárnu. A jako na potvoru ani žádná celebrita kolem nejela, což fakt nebylo fér, ale naštěstí pořád ještě fouká, jakože hodně, a to nás zachránilo. Protože služka severní vítr nesnáší, je jí z něho zima, a to větší než obvykle.

     A hlavně ji není slyšet! A ony se docela blbě udílí povely, když vás nikdo neslyší. Tedy ne, že by ji bylo slyšet normálně, protože ona nemá řvací reflex, ale v tom větru to absolutně nemělo smysl, protože jízdárenské povely do posunkové řeči doposud nikdo nepřevedl.

     A za sebe doufám, že ani nepřevede.

     A tak jsme si tu půlhodinku „Cože? Prosím? Jak že to bylo?“ odbyli, vcelku bez následků na životech, a pak šup do stáje na večeři.

     Prostě občas ten život nemáme až tak moc těžký. Výjimečně.

     Váš chudáček koníček

WP_20151114_006   WP_20151114_000x3  WP_20151114_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: