neděle 29. listopadu 2015

     Dnes s diskotékou, na pastvině.

     Na náměstí totiž začínala každoroční párty, jakože slavnostní rozsvícení vánočního stromu a zahájení adventu. Netuším, co je advent, ale hudba k tomu hraje pokaždé zajímavá, když jsou dobré povětrnostní podmínky, je většina melodií a veselého zpívání slyšet.

     A tak holčičky hrabaly bobky za doprovodu koledy, přičemž se vášnivě dohadovaly, jestli to fakt hraje z toho města anebo jestli mají obě stejnou sluchovou iluzi, a také jestli večer v Superstar postoupí Dalík.

     Dalíka také neznám.

     Pro mě a Amíka to vypadalo zpočátku dobře, protože služka se pohybovala ve svém teritoriu, což je ohradník a nádrže na vodu, minimálně čtvrt hodiny byl od ní pokoj, než si přebrala led a tak. A pak šla kolem balíků zadem, což nám také hrálo do karet, protože si chtěla tu pracně vykasanou plachtu zase natáhnout až k zemi, neb rosničky hlásily vydatný déšť, a fakt to vypadalo, že si akorát donese vidle a nahází nám seno, aniž by zvedla pohled.

     Jenomže ona má snad šestý smysl, nebo co… Stačila jí tisícina vteřiny, aby si té zlomené šprycle na žrací ohrádce všimla a samozřejmě z toho deset minut vyvozovala důsledky, z nichž se nám ani jeden nelíbil.

     To jsem skutečně netušil, že existence a rozpínavost vesmíru závisí na tom, jak se my dva chováme k žrací ohrádce. Za sebe bych se klidně vrátil k osvědčenému žraní z matičky země, protože bych se měl zároveň v čem vyspinkat, ale to prý jedině přes služčinu mrtvolu.

     Tak nevím, o co jí jde. Jestli má slabé nervy, tak ať nám vykoulí balík doprostřed louky a nemusí si nás všimnout až do doby, než ho sežereme. Pro dobro nás všech!

     Váš chudáček koníček

WP_20151129_023

 WP_20151129_016 WP_20151129_018  WP_20151129_022




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: