středa 2. prosince 2015

     Služka je okatě frustrovaná tím, že páchneme jako koně.

     Resp. že z ní je cítit konina, což je prý nežádoucí. A teď ať mi někdo moudrý a světa znalý vysvětlí, po čem a jak tedy máme být cítit, aby se její milost nemusela cítit trapně, až proběhne sídlištěm a bude za ní zůstávat pachová stopa.

     To máme kvůli ní smrdět jako kočárkárna? Nebo sklad kartonových krabic?

     Takže hned po ránu stupidní přednáška, kvůli smradu, a jak nás za tmy vlekla do kopce na pastvinu a supěla, chtěli jsme jí udělat radost a předvedli jsme jí nejnovější verzi akce „živý uzel“. Popravdě sám nevím, jak se nám podařilo se do sebe zamotat během jedné jediné vteřiny, což je historický mezník v životě nás obou, ale služka pro překonávání rekordů nemá a nikdy neměla pochopení.

     Bohužel.

     Jeden aby se bál být aktivní, hned po ránu.

     A za odměnu jsme odpoledne museli pod sedlo. I když ne tak docela přesně, protože já jsem vyrukoval s naprosto geniální neschopenkou, která má jedinou vadu, a to že jsem s ní nevyrukoval dřív. Zkrátka a jednoduše mi místo nudle z nosu vyteklo pár kapiček krve, a protože kapička krve z nozdry je v mém bílém životě něco naprosto nového, byl jsem od tělocviku s okamžitou platností osvobozen.

     Paráda!

     Služka je vcelku vycepovaná, takže si je vědoma faktu, že otravovat veterináře prkotinami se nesmí, a tak během té půlhodiny, kdy největší borec ve vesmíru klusal na louce, zatímco já se veprostřed spokojeně popásal, bombardovala kamarády sérií dotazů týkajících se krvácení z nozder. Jakože jestli se na to umírá hned nebo s odstupem a tak, ale já se umřít opravdu nechystám.

     Ale jako vytěžil jsem z toho dost, ne že ne. Většinou když skrz nějakého člověka projdu, tak z toho je mnohem větší hukot než dnes.

     Být chudáčkem koníčkem je fajn, občas.

     Váš chudáček koníček

WP_20151202_027 WP_20151202_003  WP_20151202_006




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: